Morgenstern Dominik

Počátkem třicátých let minulého století se rozhodl Hugo Fanta, podnikatel v oblasti promítání filmů, vybudovat na Zemském výstavišti v Brně filmové ateliéry. Jeho nápad ztroskotal, firma ohlásila úpadek a on svoji prohru nepřežil.

Známá pohlednice z počátku okupace, vpravo kino Central.

Brno se však proslavilo daleko dříve; zasloužil se o to Dominik Morgenstern, narozený v roce 1875 v brněnské městské části Královo Pole. Nejprve si založil reklamní kancelář a poté biograf s honosným názvem The Empire Bio. Šlo o stálé nikoliv putovní kino. Promítání filmů zahájil Morgenstern 7. června 1907, slavné kino Viktora Ponrepa, U modré štiky, začalo promítat v Praze teprve 15. září téhož roku.

The Empire Bio mělo své sídlo na Velkém náměstí (dnes náměstí Svobody), později bylo přejmenováno na Central a v roce 1950, po znárodnění, na kino Úderka. Fungovalo až do sedmdesátých let.

V éře němého filmu patřil k promítání hudební doprovod. Většinou se hrálo na klavír, v lepších kinech působil malý orchestr. Můj tatínek, Vilibald Bezdíček, pozdější rektor Vysokého učení technického v Brně, chodil jako student hrát na violoncello do kina Union, které bylo v sedmdesátých letech přejmenováno na kino Morava. Vyprávěl jaké schválnosti si hudebníci navzájem dělali. Třeba klavíristovi, který hrál se sklopenou deskou, umístili na struny malé brambory; když se do některé strefil nastala bouřlivá rezonance. Majitelé kin podobné výkony ocenili snížením honoráře.

Dominik Morgenstern vedl také kino Apollo (později Čas naproti hlavnímu nádraží) a jeho syn kino Kapitol (posléze Družba). Kapitol měl problémy s podzemní vodou a občas se stalo, že diváci v první řadě odcházeli z biografu s mokrýma nohama; to když čerpadla nestačila svým výkonem.

Kino Čas promítalo nepřetržitě. Chodili sem návštěvníci, kteří čekali na vlak, nebo se přišli jen ohřát. V létě se větralo otevřením východu do Josefské ulice; toho pak využívaly děti, které vklouzly do kina bez vstupenky. Na programu byly krátké filmy, kreslené nebo hrané grotesky a také filmové týdeníky.

Dnes si na Dominika Morgensterna je málokdo vzpomene. V lednu 1942 byl deportován do Terezína a dále transportem do Sobiboru odkud se jako mnoho dalších židovských občanů Brna nevrátil.

Pavel Bezdíček