Heller Oskar

Akademický malíř Oskar Heller se narodil 4. října 1870 ve Studénce. (Slovníky a literatura zmiňující Hellera sice uvádějí jako místo jeho narození Fulnek, ale ze sčítacích operátů pro židovské obyvatelstvo Olomouce z roku 1880 a rovněž z ohledacího listu vystaveného Dr. Jaroslavem Fröhlichem po Hellerově smrti vyplývá, že se narodil ve Studénce). Zemřel nedlouho po svých 68. narozeninách 26. listopadu, pohřben byl 29. listopadu 1938 na olomouckém židovském hřbitově v Neředíně.

O rodinném zázemí Oskara Hellera přináší informaci až sčítání obyvatelstva v roce 1880, kdy bylo Oskarovi 10 let. Tehdy devítičlenná rodina Hellerových bydlela v Olomouci na Horním náměstí č. 7. Otec Heinrich Heller, domovskou příslušností z Lipníku nad Bečvou, byl obchodníkem s plodinami. Jeho žena Charlotte pocházela ze známé podnikatelské rodiny Briessů z Přerova. Jejím bratrem byl Ignatz Briess jun., který přišel z Přerova do Olomouce v roce 1874. Oskar měl šest sourozenců, byli to bratři Eugen a Alfred, sestry Paulina a Mathilde, jméno a pohlaví dalšího sourozence není známo. Rodina byla zřejmě dobře finančně zajištěna, mohla si dovolit podporovat Oskarovy zájmy a financovat jeho studia na berlínské akademii.

V Olomouci se Oskar Heller objevil na přelomu 19. a 20. století a věnoval se po celý život malířské tvorbě. Neoženil se, do konce života vedl staromládenecký život. O jeho povaze vypovídá například aktivita v olomoucké sekci mezinárodního spolku Schlaraffia. Účelem činnosti spolku byla zábava nepostrádající humor, spolkové heslo znělo: In arte voluptas (Radost z umění). Schlaraffie pořádala slavnosti, které se konaly jednou týdně během zimních měsíců. Ty parodovaly ceremoniály odvozené ze středověkých rytířských hostin. Místo rytířů se však na shromáždění dostavovali šašci, účastníci byli pasováni na rytíře honosných jmen. Oskaru Hellerovi se zde dostalo rytířského titulu Meister Paletto der Farbenfrohe.

Akademický malíř Oskar Heller zemřel doma, v Gabelsbergerově, dnes Dukelské ulici č. 5.Adresář Velké Olomouce a okresu z roku 1938 uvádí jako místo tehdejšího Hellerova bydliště Praskovu ulici č. 10, jde však o týž dům na rohu Dukelské a Praskovy ulice.

O Hellerovo zdraví se staral dr. Karel Werner. Bezprostřední příčinou Hellerova úmrtí byl zánět plic, základní nemocí byla rakovina slinivky. Oskar Heller zemřel dřív, než se mohl stát obětí nacistického teroru. To však nelze s jistotou říct o dalších členech rodiny.

Osud dalších členů rodiny

Ve svědectvích v databázi muzea Yad Vashem je list sepsaný Guntherem Hellerem v roce 1973 v Sao Paulu. Uvádí v něm, že jeho otec Eugen Heller, narozený 26. února 1876 v Olomouci, zahynul v Terezíně 1. března 1943 ve věku 67 let. Eugen Heller žil před válkou a během ní v Berlíně, odkud byl 31. srpna 1942 deportován transportem I/55 do Terezína. Podle jména, data a místa narození by mohlo jít o bratra Oskara Hellera.

Na náhrobním kameni hrobu Oskara Hellera je ještě jméno jeho sestry Mathildy, provdané Briessové. Provdala se za svého bratrance Huga Briesse, synovce své matky Charlotty. Manželství zůstalo bezdětné. Podle údajů na náhrobním kameni byla Mathilde o tři roky mladší než Oskar, narodila se 16. února 1873, zemřela ve věku nedožitých 68 let, 5. ledna 1941.

Posledním jejím bydlištěm v Olomouci byla Bismarkstraße 42, dnes Palackého ul.

Okolnosti její smrti a uložení do hrobu nejsou však zcela jasné. Ve složce ohledacích spisů z roku 1941 na Ústředním hřbitově v Olomouci list týkající se úmrtí Mathildy Briessové nenajdeme. Ve zvláštním šanonu pro léta 1940–1944 se nacházejí doklady o uložení mrtvých, kteří byli na olomoucký hřbitov přesunuti z jiných hřbitovů nebo zemřeli mimo Olomouc. (Najdou se zde i doklady o předání ostatků z koncentračního tábora v Dachau.) Právě v tomto šanonu se nachází požadavek Židovské obce z 2. května (!) 1941 na umístění urny s popelem Mathildy. Podle nadepsané poznámky došlo k uložení v úterý 6. května 1941, tedy čtyři měsíce po datu úmrtí vyznačeném na náhrobním kameni.

V databázi muzea Yad Vashem najdeme svědecký list (Page of Testimony), na němž v roce 1999 Claire Bruell (roz. Briess) z Aucklandu (NZ), praneteř Mathildy, jako místo úmrtí uvádí (s otazníkem) Osvětim s datem úmrtí 5. října 1941. Toto datum je však zpochybněno dokladem o uložení urny Mathildy. Zůstává tak řada nezodpovězených otázek.

O osudu dalších sourozenců není prozatím nic známo.

Tvorba Oskara Hellera

Heslo „Heller, Oskar“ v Novém slovníku československých výtvarných umělců Prokopa Tomana z roku 1936 obsahuje tuto neobratnou charakteristiku jeho tvorby: „Malíř krajinář a zátiší. Maluje veduty se stafáží a zátiší.“ Popis vychází zřejmě z Hellerovy produkce 30. let, kdy „Hellerova tvorba klesala do konvenční výtvarné roviny“ (Josef Maliva: Úvodem, in Figurální tvorba umělců Olomouckého kraje, Olomouc 2010). O Hellerově ranější tvorbě Maliva píše: „Z prací širokého společenství německy hovořících olomouckých umělců, kteří se již před první světovou válkou zabývali malířstvím, grafickou nebo ilustrační tvorbou, dostalo se nejširší společenské odezvy dílu Oskara Hellera, autora židovského původu…. Barvy jeho časných prací byly skutečně impresivně svěží a některá jeho díla překračovala místní realistické konvence.“

Rovněž Alena Schulzová (Výtvarný život v Olomouci ve dvacátých letech dvacátého století, rigorózní práce, Olomouc 1993) poznamenává: „Z olomouckých malířů byl německou kritikou za své portréty a zátiší pozitivně hodnocen Oskar Heller, tradicionalista konzervativního ladění, jehož tvorba získala ve zdejším prostředí pevné zázemí.“ Pozdější Hellerova tvorba byla poznamenána snahou o líbivost, zřejmě šlo Hellerovi o komerční efekt. K tomu přispívalo vystavování obrazů nejen na výstavách, ale i v olomouckých výkladních skříních.

Oskar Heller vystavoval po roce 1922 své práce v rámci olomoucké sekce německého spolku výtvarníků Metznerbund (Verband deutscher Kunstschaffender in der Tschechoslowakei, Kreisvorstand Olmütz) pojmenovaného podle sochaře Franze Metznera (1870–1919). Po krátkou dobu stál i v jeho čele.

Širší okruh malířů představila prodejní výstava Metznerbundu, která se konala na přelomu října a listopadu 1927 na Masarykově náměstí 5 (dnes Horní náměstí 5, budova Edelmannnova paláce). Heller zde vystavoval šest olejů a jeden akvarel. Převažovaly kytice: Jiřiny ve džbánu, Jiřiny v čínské váze, Jiřiny, Zátiší s růžemi. Kromě nich a jedné krajiny (Severská vesnice) zde mohli návštěvníci vidět i dvě jeho figurální práce, Ranní toiletu aPortrét pana V. H. Zajímavé jsou cenové relace. Hellerův olejRanní toileta je třetím nejdražším ze 158 vystavených obrazů. Prodával se za 3940 Kč. (Obraz s tímto názvem z doby kolem roku 1900 se v současné době objevil v internetové aukci za 1.800€)

V roce 1928, po podzimní výstavě Metznerbundu „označila česká kritika autora za ‚méně samostatného‘, když důvodem byla jeho závislost na akademických vzorech,“ konstatuje v citované rigorózní práci Alena Schulzová. Stopou po Hellerových cestách jsou akvarely inspirované zámeckým prostředím Vranova nad Dyjí, které se objevily na výstavě v roce 1929. Další výstavy následovaly v třicátých letech, Oskar Heller často zasedal v jejich jury. V nejnovější době vystavilo Muzeum umění jeho obraz Dáma v černém péřovém klobouku(viz obr na str. 5) v rámci výstavy 100 let výtvarné kultury v Olomouci 1889–1989, kterou koncepčně připravil Pavel Zatloukal. V roce 1998 se konala výstava přírůstků Muzea umění za léta 1985–1998 pod názvem „…a co sbírky“. Na ní byl vystaven Hellerův olej na plátněBeethoven, který muzeum získalo v roce 1989.

Oskar Heller patřil ke starší generaci židovských výtvarně orientovaných tvůrců sdružených kolem básníka, dramatika a architekta Paula Engelmanna (1891–1965). Podrobnější informaci o tomto vztahu uvádí Pavel Zatloukal v 2. svazkuDějin Olomouce (Olomouc 2009). Tam také najdeme reprodukci obrazu Dáma v černém péřovém klobouku (s odlišným názvem Portrét P.), který osudově poznamenal Jana Stratila (viz předchozí článek).

Pavel Zatloukal v akademických Dějinách Olomouce uzavírá pasáž o olomouckých židovských výtvarnících předválečného období takto: „Rozprášení olomoucké židovské obce o desetiletí později přispělo k zapomenutí většiny z nich, a tím spíše pohřbilo jejich díla.“ Nicméně v osobní korespondenci se zmiňuje, že připravuje publikaci o olomouckých židovských výtvarnících. Také Josef Maliva v poznámce prozrazuje, že bádání o Oskaru Hellerovi nekončí: „Bližší údaje o umělcově životě poskytnou výsledky probíhajícího výzkumu.“

Tomáš Hrbek