Ernst Heinrich Wilhelm

V nepříliš vlídné brněnské Křenové ulici visí na domě s číslem 20 pamětní deska věnovaná houslistovi, který se zde v židovské rodině narodil 8. července roku 1812. Rodiče záhy rozpoznali hudební nadání svého syna, kterého všemožně podporovali.

Heinrich Wilhelm Ernst začal v devíti letech studovat hru na housle;  zanedlouho byl přijat na vídeňskou konzervatoř, kde studoval hru u Josefa Böhma a skladbu u Ignáce von Seyerfrieda. Nejvíce byl ovlivněn virtuozitou Nicoly Paganiniho. Zpočátku napodoboval jeho styl velmi detailním studiem jeho hry.

Zanedlouho koncertoval po Evropě a začal také komponovat. Jeho umění obdivovali především ve Francii, ale také v Anglii, Rakousku, Nizozemsku a v zemích Beneluxu. Postupně se od stylu svého velkého vzoru začal odklánět a svoji pozornost soustředil na komorní hudbu. Odborníci začali záhy oceňovat citlivost, oduševnělost i jeho sklon k romantizmu na rozdíl od Paganiniho, který hrál s důrazem na virtuozitu a technickou dokonalost, která odsouvala obsah do pozadí.

Když se stal uměleckým vedoucím slavného Londýnského Beethovenova kvarteta svěřil druhé housle Josefu Joachimovi, violu obsadil slavným polským houslistou Henrykem Wieniawskim a violoncello Alfrédem Piattim. Stál rovněž u zrodu Beethovenovy společnosti v Londýně.

Skladba Heinricha Wilhelma Ernsta „Poslední růže léta“ je považována za nejnáročnější opus pro housle. Jeho skladby jsou  vesměs pozoruhodné romantickým elánem a technickou vynalézavostí.

Nezapomínal ani na Brno. Při svých návštěvách věnoval nemalé peníze pro chudé a ochotně účinkoval na dobročinných akademiích. Poprvé koncertoval v Brně v roce 1824; jeho rodné město nebylo v té době centrem umění, on však byl vřele přijímán. V roce 1841 zde hrál na Stradivariho houslích z roku 1709. Tehdy měl houslař Bernard Wutzelhofer možnost seznámit se s tímto nástrojem, který od té doby stavěl své housle podle tohoto vzoru.

Během svého života udržoval Ernst přátelské vztahy s Hectorem Berliozem a Felixem Mendelssohnem. Jeho život však poznamenala zákeřná choroba, vysychání míchy, které podlehl 8. října 1865. Pochován je v Nice, kde poslední léta pobýval; v tomto francouzském městě je pochován také jeho raný vzor Nicola Paganini.

Pavel Bezdíček