PhDr. BRUNO ZWICKER (17. 2. 1907 – 30. 9. 1944), významný představitel sociologické školy

Při shromažďování dokumentačních materiálů o židovském gymnáziu v Brně jsme narazili i na významnou osobnost sociologa a filozofa Bruno Zwickera, který zde učil od roku 1938.

17. února uplyne 105 let od jeho narození. Narodil se v Knínicích u Boskovic v rodině židovského obchodníka. Po dokončení reálného gymnázia v Boskovicích se Bruno vydal do Brna na filozofickou fakultu, hojně podporován pedagogy z gymnázia, kde byl
premiantem. Rovněž na univerzitě, kde Bruno v letech
1929 – 1934 studoval učitelskou trojkombinaci dějepis, zeměpis a filozofie, si brzy všimli jeho nadání. Bruno  se přihlásil jako knihovník do sociologického semináře. Tam započala jeho spolupráce s Inocencem Arnoštem Bláhou, zakladatelem brněnské sociologické školy.

Po obhájení disertace nazvané Sociologie práce nastoupil jako redaktor sborníku Sociologická revue, který shrnuje výsledky v sociologickém bádání a přináší nové stati a recenze. Zwicker se kromě redaktorské práce věnoval také zahraničním knižním novinkám. Ovládal němčinu, latinu, francouzštinu, angličtinu, ruštinu, polštinu, španělštinu, italštinu, srbochorvatštinu a bulharštinu.  Zveřejnil zde také své dva stěžejní články – v roce 1934 a 1935 dvoudílnou stať K sociologii nezaměstnanosti a v roce 1939, už pod pseudonymem Z. Bystrý, studii Soustava a metoda.

Protože většina práce, kterou vykonával na fakultě, nebyla placená, musel v roce 1936 nastoupit jako pomocný učitel na dívčím gymnáziu na brněnském Mendlově náměstí. Další školní rok učil na gymnáziu na Legionářské (dnešní tř. kpt. Jaroše) a o rok později již přednášel na židovském gymnáziu v Hybešově ulici. Do knihovny k I. A. Bláhovi se ale stále vracel a až do války byl jediným absolventem, který toto místo zastával.

Od vypuknutí války už Bruno Zwicker nemohl publikovat pod svým jménem. Odstěhoval se zpět k rodičům do Knínic, odkud byla celá rodina v listopadu 1941 násilně deportována do Boskovic. 15. března 1942 odjela Brunova rodina do Terezína.

Tehdy propásl svou životní šanci k útěku, neboť do tohoto transportu nebyl zařazen. Naopak se dobrovolně přihlásil a následoval je již 29. března 1942 transportem AE z Brna. V Terezíně se stal vychovatelem starších chlapců v domově L 417 a další dva roky je učil.
28. září 1944 byl společně se svými rodiči a sestrou deportován do Osvětimi, kde byl hned další noc zavražděn v plynové komoře.

Zuzana Prudilová