Pavel Haas – hudební skladatel a publicista (21.6.1899 Brno – 17.10. 1944 Osvětim)

Bratři Haasovi, Pavel a Hugo, se narodili v rodině židovského obchodníka s obuví Zikmunda Haase (matka Olga, rozená Epsteinová). Takřka celý život staršího z bratří Haasových je spojen s Brnem. Zatímco osudem mladšího Huga se stalo divadlo a film, Pavel od dětství tíhl k hudbě. Studia na reálném gymnáziu přerušil, aby se v hudební škole Besedy brněnské věnoval harmonii, kontrapunktu, dějinám hudby a estetice. Na podzim roku 1919 byl přijat do 3. ročníku brněnské konzervatoře, v jejímž čele stál Leoš Janáček. Pavlovými pedagogy byli mimo jiné Jan Kunc a Vilém Petrželka.

Po absolutoriu (1921) pokračoval Pavel Haas ještě rok u Leoše Janáčka ve studiu kompozice na mistrovské škole pražské konzervatoře, kde patřil k nejnadanějším žákům. Profesní uplatnění našel, po krátkém působení v otcově obchodě, jako korepetitor divadla v Brně. Po studijním pobytu v Saarbrückenu začal sám vyučovat a prosazoval se i jako skladatel. Koncem dvacátých let byl jednatelem Klubu moravských skladatelů (1922 založil Leoš Janáček) a hudebním referentem Národních novin i Národních listů.
Dne 17.10. 1935 se Pavel oženil, s manželkou Soňou měli dceru Olgu.

Skladatelské začátky

Haasovy skladatelské začátky byly ovlivněny Janáčkem, francouzskou modernou, ve svém díle dokázal zpracovat i prvky hudebnosti hebrejské, staročeského chorálu, jazzu i současné hudební avantgardy.

Za jeho vrcholné dílo je považována opera Šarlatán (na vlastní text, premiéra v Brně 2. dubna 1938), za kterou obdržel cenu Smetanovy nadace. Psal scénickou hudbu k divadelním hrám (Büchnerův Vojcek) i k filmům (Život je pes).

Jeho kultivovaný hudební výraz dokládají tři smyčcové kvartety, dechový kvintet, Suita pro klavír. Veřejně zazněla jeho hudba naposledy v Českém rozhlase 28. ledna 1939 (pásmo lidových písní Od večera do rána). Po okupaci země nacisty se neúspěšně pokusil o emigraci.

Komponovat však nepřestal. Suita pro hoboj a klavír (1939) s citací Svatováclavského chorálu a písně Ktož jsú Boží bojovníci vyjadřuje nenávist a odpor k okupantům, obavy z osudu národa i svého vlastního, ale i naději na šťastný konec.

Hudbě se věnoval i v terezínském ghettu

Dne 2. prosince 1941 byl Pavel Haas zatčen gestapem a transportován do Terezína; byl jedním z prvních obyvatel ghetta. I v krutých podmínkách pěstoval hudbu (spolu s K. Bermanem, K. Ančerlem a dalšími umělci) a také komponoval pro mužský sbor Al s´fod – Nenaříkej- na hebrejský text, Studie pro smyčcový kvartet a Čtyři písně na slova čínské poezie pro bas  a klavír.

V roce 1944 byl Pavel Haas jako číslo 731 převezen z terezínského ghetta  do Osvětimi, kde 17. října zahynul v plynové komoře.

Umělecký význam osobnosti Pavla Haase doceňuje až současná doba. Jeho dílo je důležitou součástí našeho kulturního dědictví. Haasovy skladby zařazují na repertoár hudební tělesa na celém světě.

V Brně je po něm pojmenována ulice v Žabovřeskách, pamětní deska na domě v Biskupské ulici číslo 8 připomíná místo, kde v Brně žil on a v dětství a mládí i jeho mladší bratr Hugo.Zastupitelstvo města Brna udělilo Pavlu Haasovi v únoru 2001 čestné občanství města Brna in memoriam. V Praze úspěšně působí Kvarteto Pavla Haase.

Plakát na koncert v Terezíně

Jana Čipáková