Nezaváté stopy rodiny Löw-Beerů
Symbióza mezi židovskými podnikateli a zajímavými stavbami je v moravském metropoli a jejím okolí zvlášť výrazná. Mezi osvícené stavebníky patří také rod Löw-Beerů, kteří zde pobývali od 17.století.6
Počátkem 20.století nechal Moses Löw-Beer navrhnout a postavit honosná sídla s téměř až zámeckým charakterem, se znaky secese, baroka a klacisismu. V letech 1900 – 1902 takzvanou Velkou vilu a o čtyři roky později Malou vilu, obě ve Svitávce. Kdo byl architektem Velké vily nevíme, Malou vilu navrhl brněnský stavitel Josef Nebehosteny, známý projektem přestavby hlavního nádraží v Brně z let 1902 až 1904.
Součástí celého a od okolí uzavřeného areálu na „ostrůvku“ byl rozlehlý park se skleníkem, garáže, včelín, kuželna a později tenisový kurt, bazén, který se napouštěl vodou z továrny a v zimě sloužil jako kluziště. Na okrasný park navazovala užitková zahrada s ovocnými stromy a zeleninovými záhony. V parku byla řada vzácných dřevin, kvetly zde zejména magnólie a sakury. Před vilou stál dřevěný altán a slaměný japonský domeček.
Prvním podnikatelem rodiny byl Moses Löw-Beer, který v roce 1839 koupil mlýn s valchou, který přebudoval na přádelnu vlny. V roce 1853 se vedení firmy ujímají jeho synové, kteří získali v roce 1858 oprávnění k výrobě vlněného zboží; po jejich výrobcích byla tak velká poptávka, kterou mohou zajistit jen rozšířením výrobních prostor. Areál firmy se postupně rozšiřoval, v roce 1906 byl zahájen provoz prádelny mykané příze, tkalcovna na vlněné zboží se stosedmdesáti stavy, výroba umělé vlny a barvírna. V době největšího rozkvětu pracovalo v provozech až 1600 zaměstnanců.
Rozvětvená rodina Löw-Beerů stavěla další továrny v nedalekém Rozhraní, Brněnci, Jimramově a také v Brně. Pro svoji přádelnu na Václavské ulici využívali k zásobování odbočku z tramvajové vlečky vybudované pro starobrněnský cukrovar (dnešní výstaviště). Využití parní tramvajové dopravy zaznamenalo největší rozmach kolem roku 1890, kdy byly vlečky postaveny nejen pro cukrovar, textilky, ale také pro továrnu na smaltované zboží Gottlieb&Bruchbar.
S narůstajícími aktivitami koupil další z rodiny Löw-Beerů, Alfréd, v roce 1913 od dědiců továrníka Moritze Fuhrmanna secesní vilu na ulici Sadová (dnešní Drobného). Horní část pozemku přiléhající k ulici Černopolní daroval Alfréd v roce 1929 své dceři Grétě, která se vdala za Fritze Tugendhata. Manželé zde postavili podle návrhu Ludwiga Mies van der Rohe světoznámou funkcionalistickou vilu.
Ve Svitávce vybudovali Löw-Beerové nejen velký tovární komplex a dvě velkolepé rodinné vily, ale postavili také dělnické domky, domy pro mistry a úředníky, dvě kasina s tanečním sálem, jídelnu a mateřskou školku s bezplatným stravováním pro děti dělníků. Na Vánoce dostávali děti ovoce, cukroví, hračky, chlapci látku na oblek, děvčata na šaty. Látkami byli obdarováni i zaměstnanci.
Řadu členů rodiny Löw-Beerů potkal stejný osud jako další židovské obyvatele, kteří byli během 2. světové války nejprve odvezeni do ghetta v Terezíně a pak nejrůznějších koncentračních táborů, kde zahynuli. Po roce 1945 byl všechen majetek rodiny znárodněn. Továrna ve Svitávce byla začleněna do národního podniku Moravskoslezské vlnářské závody, později Vlna, v roce 2000 továrna zanikla.
Brněnskou secesní vilu čeká nyní rekonstrukce. Poté by zde měla být v roce 2013 expozice vypovídající o životě původních majitelů a brněnské secesní architektuře. Počítá se také s obnovou zahrady a uvažuje o jejím propojení s vilou Tugendhat.
Velká vila ve Svitávce slouží Úřadu městyse, Malá vila je v soukromých rukou. Obě jsou památkově chráněny.
Pavel Bezdíček