Ludwig Blum, Jakír Jerušalájim – významný občan Jeruzaléma
Umělcovy inspirační zdroje, ač geograficky i etnicky značně rozdílné, mají mnohé styčné body: živost tržišť, malebnost krojů, svéráz obyvatel.
Ludwig se narodil 24. července 1891 v Líšni do početné židovské obchodnické rodiny. Filip a Marie (roz.Kohnová) Blumovi měli celkem deset dětí. Ludwig prožil pěkné dětství mezi venkovskými kamarády, poznal i zvyklosti křesťanského venkovského prostředí, kterým byli Blumovi v Líšni obklopeni. Od mládí ovšem četl knihy o sionismu, cvičil v národně židovských klubech Makkabi v Brně, ve Vídni i v Praze. Po české obecné škole v Líšni vystudoval německé gymnázium v Brně.
Na přání otce Filipa se měl Ludwig stát také obchodníkem, u syna však zvítězil výtvarný talent, který projevoval už od dětství; v drobných tužkových skicách živě zachycoval své okolí. V roce 1911 začal mladý Blum studovat malířství u Davida Kohna na vídeňské Akademii. Na začátku války byl povolán do armády a během svého vojenského působení získal pět vyznamenání za statečnost. Přitom se snažil malířskými prostředky zachytit válečná dramata, z dnešního pohledu byl tedy jakýmsi válečným zpravodajem. Výtvarná studia dokončil v roce 1920 na pražské Akademii výtvarných umění u profesora Thieleho.
Okouzlení Palestinou
Po absolutoriu se vydal na studijní cesty po významných evropských kulturních centrech a jejich galeriích (Amsterodam, Haag, Brusel, Londýn, Florencie, Madrid), kde se důkladně seznámil s díly starých mistrů. V květnu 1923 přišel do Palestiny a později se na celý život usadil v Jeruzalémě. V roce 1924 má první výstavu ve věži Davidově.
Ve stejném roce se oženil s Dinou Klementinou Mayerovou; měli dceru Deboru Claru a syna Eslialema Adolfa. Palestina Ludwiga Bluma okouzlila, horečně maloval krajinu i města, zachycoval život v kibucech. Každý krajinný útvar, každé osídlené místo bylo pro něho spojeno s biblickými příběhy, hluboce na něj působilo úsilí osadníků vybudovat v kibucech domov. Životním tématem se mu stal Jeruzalém, maloval Jaffu, Haifu, subtropickou krajinu, moře. Nová Palestina se však teprve stavěla hospodářsky na nohy a existence výtvarníka neposkytovala umělci a jeho rodině mnoho jistot. Ludwig Blum se proto vypravil v roce 1925 domů, do Brna, kde v německém Domě umělců uspořádal výstavu svých prací. Všech sedmdesát obrazů prodal. Výtěžek mu pomohl věnovat se usilovné umělecké činnosti a cestovat s rodinou. Dopracoval se kompozičního mistrovství v krajinách i vedutách, jeho portréty vynikají schopností charakteristiky i citového prožitku. V roce 1930 se zúčastnil pražské Výstavy židovských umělců 19. a 20. století v paláci Fénix na Václavském náměstí; vystavoval v Berlíně, Paříži, Bratislavě. Jeho ústředním námětem však zůstal Jeruzalém ve všech podobách, v monumentálním i intimním pojetí.
Brněnské kořeny
Cestu ke skutečnému uměleckému uznání přinesl Blumovi rok 1935, kdy byl v Jeruzalémě na úpatí Olivetské hory vysvěcen Československý poutní dům s Cyrilometodějskou poutní kaplí, dílo brněnského architekta Stanislava Kučery. Hospic vznikl z podnětu brněnského profesora
Msgr. Antonína Bartoše, jednatele Palestinského spolku v Brně, který se staral o poutníky z Moravy do Svaté země. Předseda jeruzalémského Palestinského spolku P. Hermes Kohout věnoval hospicu jeden z Blumových obrazů Jeruzaléma. Při vysvěcení domu se Blum s profesorem Bartošem spřátelil. Antonín Bartoš byl také zakladatelem Biblického muzea v Brně a v roce 1936 požádal Bluma, aby pro jeho expozici namaloval obraz Svatého města. V této souvislosti také Blum v třicátých letech navštívil Brno (v roce 1937 namaloval Bartošův portrét).
Pro Biblické muzeum vytvořil Blum monumentální dílo (200 x 800 cm), zachycující jedinečným způsobem a s naprostou přesností jak současnou topografii města, tak všechna místa, dotýkající se událostí Starého i Nového zákona. Maloval je trpělivě budovu za budovou, místo za místem, zaznamenal také památky z doby osmanské říše i závěru Kristova života.
Před umístěním v Biblickém muzeu umožnil Bartoš vystavení obrazu „Jeruzalém z hory Olivetské“ v roce 1938 na výstavě v londýnské Royal Academy. Divácká porota jej zařadila mezi třicet nejlepších obrazů výstavy.
V roce 1937 pobýval Blum v Brně naposledy, po roce 1938 už se do vlasti nevrátil. V květnu 1939 přijal palestinské státní občanství. Jeho malířské dílo sklízelo úspěchy na četných výstavách v Palestině, před válkou i v mnoha evropských městech. Po válce proniklo i do USA (New York, Philadelphia).
Osudové pohromy
Do umělcova soukromého života krutě zasáhly válečné události. On i jeho rodina se sice před nacisty v Palestině zachránili, jeho sourozenci s rodinami však nikoliv. Msgr. Bartoše zachránila před nacisty jen nenadálá smrt v létě 1939. Blumův syn přišel o život v ozbrojeném arabsko-izraelském konfliktu roku 1946. Malíř zemřel 28. července 1974.
Vynikající obrazy Ludwiga Bluma, zejména nesčetné motivy Jeruzaléma, zdobí stovky galerijních, muzejních i soukromých sbírek, jeden z nich pracovnu jeruzalémského starosty. Jako jeden z prvních občanů Jeruzaléma byl Ludwig Blum poctěn četným uznáním Jakír Jerušalájim, Významný občan Jeruzaléma.
Jeruzalém z hory Olivetské v Kapitulní síni na Starém Brně
Moravská galerie v Brně uspořádala v roce 1995 ve spolupráci s pražským Židovským muzeem v Pražákově paláci výstavu Blumových obrazů. V říjnu 2000 byla na Blumově rodném domě v Pohankově ulici č. 2 v Líšni odhalena pamětní deska, dílo brněnského sochaře Nikose Armutidise. Slavnostního aktu se zúčastnila i umělcova dcera, Debora-Dvora Hermon Blum.
Blumovo dílo má však i širší kulturně historický podtext, spočívající v přátelství a účinné spolupráci dvou zdánlivě nesmiřitelných světů, jak ztělesňovali křesťanský katecheta Antonín Bartoš a židovský umělec Ludwig Blum. A jaký je osud onoho slavného jeruzalémského
obrazu?
Biblické muzeum bylo zrušeno v roce 1950 a jeho sbírky přešly do správy Moravského muzea, jehož součástí byla i obrazárna, která je dnes součástí Moravské galerie. Pro své rozměry zůstal však obraz dál umístěn v prostorách bývalého Biblického muzea, v rovněž zrušeném augustiniánském klášteře na Starém Brně. Tam, v přízemní chodbě, setrval až do obnovení kláštera v roce 1991. Tehdy byl přenesen do Kapitulní síně a v přítomnosti starobrněnského opata, izraelského velvyslance, malířovy dcery a zetě slavnostně zpřístupněn veřejnosti.
Jana Čipáková
(s použitím katalogu Jitky Sedlářové k Blumově výstavě v MG a informačního serveru Líšeň online)