Ernst-Arnošt Gottlieb (18. 3. 1893 Brno – 10. 4. 1980 Sao Paulo)

Pocházel z židovské rodiny, která se hlásila k německé národnosti. Měl dva starší sourozence -bratra Adolfa (*1884) a sestru Alici (*1889). Otec Ignaz Gottlieb byl spolumajitelem továrny na smaltované nádobí Gottlieb und Brauchbar v Brně.

Po absolvování reálného gymnázia studoval na obchodní akademii a potom na Vysoké škole textilní v Leedsu. Tam se seznámil se sportem a mimořádně mu učaroval tenis a veslování. Po svém návratu do vlasti se dobrovolně přihlásil k odvodu, co mu umožnilo vykonávat prezenční službu v Brně, kde sloužil u polního dělostřeleckého pluku č. 6.

Ze služebního hodnocení se můžeme dozvědět, že byl všestranným sportovcem, který vedle tenisu věnoval šermu, cyklistice a lyžování. Po roční službě byl přeložen v hodnosti rotmistra do zálohy. Po ukončení vojenské služby začal pracovat jako prokurista. Ještě před vypuknutím první světové války absolvoval vojenské cvičení, po kterém byl ustanoven do hodnosti kadeta. Do armády byl v důsledku všeobecné mobilizace povolán dne 2. srpna 1914. Jen pět dní poté byl povýšen do hodnosti praporčíka a odeslán do školy pro důstojníky v rakouském městě Neustadt. Po ukončení školy byl povýšen do hodnosti poručíka a následně odvelen do pole na východní front, kde byl 1. února 1917 povýšen do hodnosti nadporučíka. V létě 1917 byl v boji raněn a následně padl do zajetí. Krátce po vstupu do zahraniční jednotky, později nazvané legie, byl ustanoven do funkce velitele dělostřelecké baterie. Tuto funkci vykonával tři měsíce. Potom bylo rozhodnuto o přesunu naší jednotky na východ do Irkutska. V období přesunu byl pověřen funkcí velitele kolony a tuto funkci vykonával celý rok. Ve služebním hodnocení se uvádí, že vedle mateřské řeči němčiny ovládal i anglický, francouzský a český jazyk.

Po svém návratu byl v hodnosti nadporučíka přijat do Československé branné moci a  následně přeložen do zálohy. Vrátil k původní profesi prokuristy a později pracoval jako ředitel a.s. Viktoria v Brně. Tato firma se specializovala na výrobu z gumy. Ernst Gottlieb byl registrovaným hráčem Německého lawntenisového klubu v Brně. Jeho hlavní disciplínou byla čtyřhra, ale  dosáhl i několika kvalitních výsledků ve dvojhře. Ve čtyřhře se poprvé na národní úrovni prosadil v roce 1924, kdy se společně s Fridrichem Rohrerem stal vicemistrem Československé lawntenisové asociace – ČSLTA a stejně úspěšný byl i v mixu s Jozefínou Lobkovicovou. Ve čtyřhře startovaly na olympijských hrách v roce 1924 ve dvouhrách. Ernst Gottlieb s Fridrichem Rohrerem byli v druhém kole olympijského turnaje vyřazeni.

Skupina tenistů a funkcionářů Československé lawntenisové asociace v roce 1925. Arnošt Gottlieb zrcadlově třetí zleva.

V roce 1925 se společně s Fridrichem Rohrerem stal v mužské čtyřhře poprvé mistrem ČSLTA. I následující sezóna byla poměrně úspěšná. Společně s Fridrichem Rohrerem  získal titul mistra Rakouska v čtyřhře a startoval i ve French champions chips. V roce 1927 reprezentoval Ernst Gottlieb Československo v Dawis cupu proti Dánsku a Německu. Na mistrovství ČSLTA zvítězil s Janem Koželuhem ve čtyřhře a s Jozefínou Lobkovicovou v mixu. V tomto roce startoval ve dvouhře i ve Wimbledonu. Tento rok je možné považovat za nejúspěšnější v jeho sportovní tenisové kariéře, i když se tenisu jako aktivní hráč věnoval i v dalším období. Například v roce 1931 vyhrál v dvouhře mezinárodní turnaj v Banské Bystrici. Výraznějších výsledků na mistrovství  ČSLTA už v dalším období nedosahoval. Jeho oblíbeným sportem bylo i veslování. V tomto sportu byl členem německého  veslařského klubu v Brně.

V roce 1939 emigroval nejprve do Francie, kde se 28. prosince 1939 hlásil k odvodu do naší zahraniční jednotky. I když byl odveden, do armády přijat nebyl. Proto se v květnu 1940 rozhodl odejít za bratrem do Brazílie, kde se usadil v Sao Paulu a věnoval se obchodu.

Ve sportovní kariéře Ernsta Gottlieba můžeme zaznamenat víc než 100 pódiových úspěchů, z toho 42 prvních, 31 druhých a 31 třetích míst, mezi nimi mistrovství Rakouska, Maďarska, Moravy, Slezska, Čech a Slovenska. Dále pak vítězství na mistrovství měst Leeds, Praha, St. Pellerino, Varese, Brno a Opava.

 Peter Bučka