Makkabi Brno / Blue Star 1922 – 1925

Česko-židovsko-maďarský fotbalový projekt

Makkabi Brno nepatří ani v České republice, ani v Maďarsku mezi známé fotbalové kluby. Brněnský židovský sportovní klub přitom v letech 1922 až 1925, posílen především importem hráčů z Budapešti nepředstavoval pouze výborný fotbalový tým, ale v době naplněné antisemitizmem, protimaďarskými a protičeskými pocity, byl příkladem soužití různých skupin ve Střední Evropě. Blízká poloha města a významná role budapešťských hráčů v Brně měly za následek, že dobový maďarský sportovní tisk věnoval Makkabi obzvláštní pozornost. Ve svém studiu jsem vycházel z článků, otištěných ve sportovních časopisech, ze sbírky 1 Józsefa Selmeciho, ve které zmapoval kariéry maďarských fotbalistů v emigraci, respektive z několika článků, vydaných v České republice (touto cestou bych chtěl poděkovat Jindřichovi Bauerovi a Jaroslavovi Klenovskému, kteří mě upozornili na tyto studie).

Židovské sportovní kluby ve Střední Evropě

V poslední třetině 19. se století do rozvíjejícího se maďarského (a kontinentálního) moderního sportovního života relativně brzy začali zapojovat židovští sportovci. Později se objevily první sportovní svazy židovské, respektive považované za židovské. I když se o původu sportovců nezachovaly žádné analyzovatelné statistické údaje, můžeme předpokládat, že se Židé na přelomu století ve Střední Evropě zúčastnili sportovního života v míře přesahující jejich číselný poměr. Toto souvisí s vědomě přijatou modernizující rolí Židů ve velkých městech, s přijetím městského způsobu života, ale jako prvopříčinu můžeme označit i relativně vysoký stupeň odklonu od náboženství, a souběžně s tím zavržení určitých „tradičních“ norem, což poskytovalo důležité základy pro vznik kultu těla 20. století.

Až do začátku 20. století ovšem nemůžeme mluvit o „deklarativně židovských sportovních klubech“. Židé sportovali spolu se svými nežidovskými druhy a ve větším počtu byli zastoupeni jen v některých lokálních, oborově specifikovaných klubech (např. „židovská část města“, nebo sportovní klub obchodníků). Díky sionistickému hnutí se objevil jeden nový typ „židovských klubů“. Sionisté a antisemité měli překvapivě podobný názor na „tělesnou zaostalost“ Židů, ale zatímco antisemité kvůli té domnělé „nemotornosti“ shlíželi na Židy s opovržením a pohrdáním, sionisté zvolili heslo Muskel-Judentum, heslo na výchovu svalnatého židovství. Pod vedením Maxa Nordaua po 6. sionistickém kongresu v roce 1903 byl založen Jüdische Turnerschaft, který řídil v pozdějších letech z Berlína židovské sportovní kluby. Hnutí se rozvíjelo velmi rychle – do vypuknutí první světové války působilo ve světě více než sto sionistických sportovních svazů. Fotbalisté těchto klubů hráli v modro-bílých dresech a tvořili deklarativně židovská mužstva. Na dresy našili Davidovu hvězdu, používali hebrejská jména připomínající „slavnou minulost“, nebo vyzařující sílu a hrdinství, podle jejich představ oni nebyli „průměrnými“ zástupci sportovního života, ale židovští sportovci. Idea sionistického sportu V České republice padla na překvapivě úrodnou půdu. Na začátku století už v každém větším městě vznikly židovské/ sionistické kluby: Bar Kochba (Ostrava 1899, Olomouc a Uherské Hradiště 1901, Prostějov 1903, Přívoz 1905, Znojmo 1906, Brno, Praha a Boskovice 1908, Jihlava a Mikulov 1910), Hagibor (Praha 1912, Břeclav, Mislice, Miroslav) a Hakoah (Olomouc 1913, Chomutov, Hodonín a Kroměříž 1914). 2

Po první světové válce počet sionistických sportovních svazů na celém světě rapidně stoupl (i když nelze dokázat, že každý z těch svazů byl spojen se sionistickým hnutím). Například ve Vídni na začátku dvacátých let již existovalo 20 židovských klubů (Hakoah, Hechawer, Kadima, Unitas, Hasmonea, atd.). Nebyla to náhoda, protože pro sionistický sport hrála mnohonárodnostní města monarchie, ve kterých hledaly v poválečném období masy lidí svoji (často novou) identitu, významnou roli. Tudíž není náhoda ani to, že v mnoha českých městech působily i dva až tři kluby, organizované různými národnostmi (například v Brně Makkabi Brno, Vorwärts Brünn, nebo Moravská Slávia Brno). Ale – a tady je právě role Makkabi Brno významná – několik z těch klubů se aktivně zapojilo do právě se rozvíjejícího fotbalového hospodářství. Vznik (občanského) volného času, nové formy jeho strávení, respektive pro tento region charakteristické hledání identity – toto vše dohromady během krátké doby způsobilo, že fotbal, jako vynikající místo pro pocit identity, získal významnou pozici. V poválečných letech se nastal nevídaný nárůst počtu diváků fotbalových utkání. Aby zájem těchto diváků průběžně udrželi, museli předvádět kvalitní hru. Před válkou díky rivalitě klubů FTC a MTK, respektive Sparty a Slavie, se Budapešť a Praha staly centrem kontinentálního fotbalu. Jenže po skončení války se špičkoví budapešťští fotbalisté ocitli ve městě, kde museli bojovat s každodenními existenciálními problémy. Mnoho z nich proto přestoupilo do některého z venkovských mužstev, nebo využívaje svůj fotbalový talent a s vírou v lepší život odešlo do zahraničí.3

1. obrázek Maďarští fotbalisté v zahraničí 1919-1944 4

Mecenášové fotbalových mužstev porušili pravidla amatérského sportu a hráče, kteří nemohli najít práci v Budapešti zaměstnali ve vlastních podnicích a obchodech. Do roku 1924 byly pro maďarské fotbalisty „nejlákavější“ české a slovenské týmy (později, v letech 1924 až 1926 rakouské a italské, pak od roku 1932 francouzské a švýcarské, kde zahájili profesionální mistrovství). Maďarský hráč, se kterým byli spokojeni, se vrátil do Budapešti a snažil se přesvědčit několik svých bývalých spoluhráčů, aby šli s ním. Hlavními „přetahovači“ byla zpočátku česko-německá fotbalová mužstva, jejichž agenti působili ve Vídni, Drážďanech a také v Lipsku. Ale Rakušáci a Němci uzavřeli s česko-německým fotbalovým svazem kartel regulující pohyb hráčů, čímž zabránili v přetažení svých hráčů. Do zorného pole českých klubů se dostali fotbalisté v Budapešti. Na počátku roku 1921 zástupce pražského německého mužstva (Deutscher Fussball Club Prag – DFC) jednal se šesti maďarskými hráči. Dundy Goldmann, jeden z vedoucích Hagiboru Praha se setkal s budapešťskými hráči, zaplatil jim taxi a večeři a chtěl je přesvědčit, aby s ním odešli do Prahy. 5

Maďaři – na rozdíl od Němců a Rakušanů – nedokázali zabránit tomu, aby jejich hráči odcházeli. Směr pohybu fotbalistů se postupně otočil k moravským městům. V roce 1923 „Do Budapešti přijeli nevítaní hosté z Proznitzu (Prostějov-pozn. překl.). Pan Neumann a jeho doprovod hledají »pomocné dělníky« do prostějovské soukenky. Kupodivu se pro tuto práci hodí jen dobří útočníci a v Česku, zdá se, nenašli odpovídající odbornou pracovní sílu.“6 Když v roce 1923 nabyl odliv maďarských hráčů do českých zemí kritických rozměrů, psal už budapešťský sportovní tisk o českém přetahování s nucenou zlomyslností. V srpnu 1923 Ernő Rosner, hráč Hakoah Olomouc, spolu s dvěmi členy vedení tohoto klubu přijel do Budapešti a odvezli s sebou zpět Jenő Seidena z reprezentace UTSE. V časopise Nemzeti Sport se objevil článek psaný s trpkým humorem: „Když vyšlo najevo, že Seiden je mechanikem, společnost „objevitelů“ konstatovala, že v olomouckém Makkabi (správně:Hakoah – P.Sz.) potřebují mechanika, jako sůl. Přiznal to i Seiden, a s ohledem na velkou nouzi mechaniků v Olomouci v sobotu večer odcestoval.“7

2. obrázek Budapešťští fotbalisté v České republice 1919-19288

Působení německých, respektive židovských sportovních klubů v českých zemích a na Slovensku podporovala také česká sportovní politika. V Evropě se rozhodli pro jedinečné řešení a spolky vzniklé a priori na národnostních základech rozdělili do sportovních klubů podle stejných předpokladů.9 Sportovní život v zemi řídila Československá Športová obec, pod kterou spadalo pět národnostních spolků. Sportovní svaz československý měl centrálu v Praze, německý v Brně, maďarský v Bratislavě, židovský (Svaz Makkabi Československý) od roku 1924 v Praze a od roku 1933 v Brně, a jen na papíře existují polský svaz v Třinci. Pod hlavičku těchto svazu spadaly fotbalové spolky, které pořádaly národnostní mistrovství (židovský fotbalový spolek byl založen v roce 1919 v Brně). Národnostní dimenzi ale protínala dimenze regionální, protože tyto mistrovství se konaly v župách.

 

Vznik Makkabi Brno

V roce 1908 brněnský akademický spolek Veritas založil židovskou tělovýchovnou jednotu pod názvem Jüdischer Turnverein. Dříve Židé sportovali převážně v klubech německých (Deutscher Turnverein, Brünner Turnverein, Deutscher Fussballklub). Židovský klub pod vedením Dr. Beera začínal za poněkud skromných podmínek. První členové klubu trénovali v chlapecké škole na Nové ulici a fotbalisté hráli na nízké úrovni. V roce 1913 se sešli zástupci západorakouských židovských organizací ve Vídni, kde se rozhodli pojmenovat své kluby Makkabi, ale Makkabi Brno bylo založeno až v roce 1919.10 Za několik let do života tohoto malého židovského klubu významně zasáhli bohatí textilní továrníci moravského města a maďarští, formálně amatérští fotbalisté. Na přelomu století existovalo v Brně na 60 textilních závodů, jejichž majitelé hráli v rozkvětu Makkabi klíčovou roli. Sportovní spolek Makkabi Brno byl rovněž jednou z organizací, které vznikly díky sionistické sportovní politice, ale původně ideologický charakter klubu byl zastíněn konjunkturou fotbalu v následujících letech. Hugo Meisl, tehdejší velká osobnost rakouského fotbalu a původem také Žid, mohl v roce 1921 právem deklarovat, že po válce „ v židovském národnostním sportovním hnutí, disponujícím neomezeným kapitálem začal bezprecedentní rozmach“.11

Na počátku desetiletí lákala brněnská mužstva hráče z Prahy a z Vídně a po boku domácích hrálo i několik méně schopných maďarských a rakouských židovských fotbalistů. V létě 1921 se Makkabi Brno poprvé objevilo v maďarských zprávách, když na bratislavských slavnostech židovského sportovního svazu vyhráli utkání s bratislavským Makkabi 3:1. V brněnském mužstvu bylo 5 hráčů z Budapešti, 3 z Vídně, 2 z Prostějova a 1 z Prahy.12 Zahraniční hráči samozřejmě nehráli zadarmo. Když například po vítězném utkání místopředseda Makkabi v šatně poděkoval fotbalistům za pěknou hru, Sándor Nemes-Neufeld, reprezentant Maďarska a později i Rakouska odvětil: „Was bedanken Sie das Spiel, wir bekommen dafür Zahlung!“ (Co děkujete za hru, vždyť nás za to platí!“). 13

Rok 1921 byl už téměř jen o úspěchu. Makkabi Brno sehrálo 16 utkání a ani jednou nenarazilo na lepší mužstvo. V roce 1922 zakoupili pro svůj sportovní objekt pozemek v Pisárkách, kde vybudovali skutečný „sportovní kombinát“: dal se zde hrát fotbal, tenis, košíková, prostor dostala i atletika a jízda na koni, ale organizovaly se tu i letní tábory pro děti. 14 Klub se tedy zprofesionalizoval a podle vídeňského listu Sporttagblatt „Makkabea za půl milionu (rakouských korun – Sz.P.) postavilo obrovskou tribunu, šatnu a kavárnu, zkrachovalo, a na jaře (pravděpodobně v létě-Sz.P.) 1922 muselo své hráče propustit. Několik měsíců se Makkabea pokoušelo postavit hráče z vlastní „líhně“, ale utržilo jen jednu ostudu za druhou. Mezitím rychle zbohatlí obchodníci se sukny, stojící v čele Makkabea, dali do pořádku finance spolku, načež začal nový nákup hráčů.“15 Obliba maďarských hráčů z dřívějška byla natolik velká, že už na začátku roku 1922 vedení spolku pořádně „nakoupilo“ v maďarském hlavním městě. První „velké jméno“ přicestovalo do Brna v březnu 1922, a to v osobě desetinásobného maďarského reprezentanta Gyuly Feldmanna. Jeho klub MTK proti jeho odchodu neprotestoval, takže fotbalista, v  civilu krejčí, usedl na pozici hrajícího trenéra. Zároveň nastoupil do zaměstnání v předem určeném obchodu s konfekcí. Jak se tenkrát psalo v maďarském tisku, byly i případy, kdy hráči byli otevřeně kupováni (v té době se to stávalo ve Střední Evropě samozřejmě nesčetněkrát). V květnu 1922 přicestoval do Budapešti brněnský fotbalista József Künstler, který kdysi hrál v maďarském hlavním městě, a předal hráči klubu FTC Rezső Nikolsburgerovi zálohu ve výši 15.000 maďarských korun. Podle listu Sporthírlap „… není těžké si představit, jaký dojem udělala tato suma na hráče, který do té doby nevlastnil dohromady ani 10.000 korun.“16 Na jaře 1922 podepsali smlouvu s Vilmosem Zsigmondem, brankářem klubu KAOE, a Ernő Schwarzem (FTC), kteří tvořili na dlouhou dobu hlavní posilu mužstva. Páteří moravského týmu v té době už byli hráči z Budapešti. Značná část fotbalistů ale odešla bez povolení a bez souhlasu maďarských klubů. Proto se v dubnu 1922 chystali Maďaři bojkotovat Makkabi Brno, Kassai Törekvés (Košice) a Ungvári TK (Užhorod), jako „největší profesionální pletichaře a horlivé patrony pešťských fotbalistů“.17

Na cestě profesionality

Avšak klub se dal do finančně velmi náročného podnikání, zkrachoval a na počátku roku 1923 obchodníci se sukny provedli jeho zásadní reorganizaci. V té chvíli se Makkabi „zbavilo“ svých sionistických kořenů s konečnou platností: pouze z čistě „ideologických“ důvodů by totiž nebylo zapotřebí vytvořit jedno z nejlepších mužstev Evropy. Materiální zisky ale mohli očekávat z více zdrojů. Víme, že u mužstev regionu, v klubovnách a kavárnách se pravidelně sázely velké obnosy na jednotlivá utkání. Příjmy mohli očekávat i z organizování utkání – vzpomeňme si, že „vybudovali obrovskou tribunu“. Největší zisky ale slibovaly zahraniční turnaje. Makkabi Brno se zanedlouho objevilo v několika velkých evropských městech. Tyto turnaje ovšem vyžadovaly výborné hráče a stav maďarské ekonomiky zdaleka nebyl tak příznivý, aby dokázal odpovídající pracovní nabídkou přilákat maďarské fotbalisty (mezi kterými se navíc objevoval stále větší počet křesťanů!). Podle mých údajů mělo v roce 1923 Makkabi Brno 17 (!) nasmlouvaných hráčů z Budapešti, a tím pádem se stalo trvalým námětem pro maďarský sportovní tisk. Tímto klubem se dlouho zabýval dokonce i nejvýznamnější ultrapravicový deník (Magyarság). Níže uvedený citát dobře demonstruje, jakým způsobem tento list interpretoval otočení Makkabi směrem k Maďarům: „I samotný spolek vznikl pod světovým sionistickým znakem, protože několik fanatických ortodoxních sionistů (sic!) si usmyslelo, že poté, co zužitkovali cizí pot a podloudně uspěli v Budapešti a ve Vídni, zamávají sionistickou vlajkou na poli pro rasovou propagandu ze všeho nejvíce vyhovujícím, na poli sportu. K tomu bylo samozřejmě zapotřebí sportovních úspěchů a vítězství, které by hlásaly „rasovou sílu“. Na to by ale česko-moravští židé se svou slabou hrudí, špatnýma nohama, vyzáblou postavou a velkým nosem (sic!) sami nestačili. Jsou neduživí a po prvním do nich nastřeleném míči by byli okamžitě vyřazeni z boje. Proto poslali své dobře placené agenty do Budapešti, aby odtud odlákali hráče pro celé brněnské mužstvo – židy stejně jako křesťany. Toto bílé otrokářství, které připravilo mnoho budapešťských klubů o nejlepší hráče, zorganizovali pomocí dobře placených míst bez povinnosti pracovat, jakožto se i plně postarali o oblečení, stravu a ubytování.“18

Na začátku 1923 bylo Makkabi posíleno dalšími hráči z Budapešti, a protože již téměř polovinu mužstva tvořili reprezentanti Maďarska, list Nemzeti Sport vyslal do Brna svého zpravodaje. Z úvodníku s názvem Město fotbalu19 se dozvíme, že členové klubu jsou stálými hosty kavárny Café Tonethof, předseda mluví německy, jmenuje se Kellner a je to „urážlivě bohatý“ obchodník se sukny. „Z členů klubu Makkabi jsem v Cafe Tonethof poznal jen sportovce s panským chováním, vybranou elegancí a očividně žijících v blahobytu, kteří – a to mně nejvíc překvapilo – hovoří až příliš upřímně. Nepopírají, že kromě importu hráčů z Budapešti nemají ani mladý ani jiný hráčský materiál a netají se tím, že síla jejich mužstva na jaře závisí jen a jen na tom, jaký tým se jim podaří sestavit v Budapešti.“ Fotbalisté dostávali za svoji hru značné sumy. Gyula Feldmann dostával 3500 českých korun za měsíc, několik hráčů 2000 korun.20 Tyto peníze dostávali za fotbal. Přestože jako cizinci nesměli pracovat, žili ve velmi dobrých poměrech. Například Ernő Schwarz a Gábor Obitz platili za byt a stravu měsíčně 540 českých korun (bydleli na adrese Calvariengasse 2 a byli stálými hosty Antonie Chmelové zvané Mutter, která „je zahrnovala vším dobrým“), a jejich celkové měsíční výdaje činily 700-750 korun. Jejich čistý zisk tak byl za jeden měsíc 1250 českých korun, a tuto částku „by v Budapešti po zaplacení bytu a dokonalé stravy nebyli schopni ušetřit“. Nejjednodušeji dokázali vzhledem k profesi členů vedení klubu vyřešit ošacení hráčů, protože „obchodníci se sukny je zásobují látkami té nejlepší kvality a jakéhokoliv barevného odstínu, a zvlášť je těší, když si toto oblečení skutečně oblečou“. Například Obitz o sobě na konci roku mohl říct, že vlastní 45 obleků a 3 zimní kabáty…

 

Přitažlivost Jižní Evropy

Na jaře 1923 vyšlo najevo, proč vlastně klub „nakupoval“ a proč byl tak velkorysý ke svým hráčům. Makkabi tehdy zahájilo svoje první velké evropské turné: ve Španělsku během 18 dnů odehráli 10 zápasů (z toho vyhráli 7 a jen ve třech byli poraženi). V utkání s Barcelonou sice prohráli 4:1 a 2:0, ale mužstvo ve složení Zsigmond-Feldmann, Fischer-Tomson, Reiner, Weisz-Rázsó, Schwarz, Obitz, Nikolsburger, Czeizler vyhrálo nad Realem Madrid. Hrající trenér mužstva Gyula Feldmann řekl, že španělští novináři „ve stylu Makkabi viděli hrát jen nejlepší anglické profesionální týmy“. Není ani divu, vždyť podle hráčů v Makkabi bychom v tomto mužstvu mohli rozpoznat vlastně maďarskou reprezentaci.

Ernő Schwarz, který v létě 1923 strávil svoji dovolenou v Budapešti v jednom rozhovoru21 uvedl, že Makkabi za rok odehrálo 47 utkání a tím může uzavřít opravdu úspěšný rok. Vedle Realu Madrid porazili mnoho vynikajících rakouských týmů: ve Vídní porazili Viennu 5:2, v Brně před již jednoznačně česko-moravsko-maďarsko-židovským mužstvem kapituloval Rapid, Wacker a Hertha Wien. Schwarz právem mohl říct: „Náš tým je natolik sehraný a dobrý, že v Brně by ho například žádné z maďarských mužstev nedokázalo porazit.“ Potvrdilo se i to, že jedno středoevropské mužstvo s odpovídajícími posilami dokáže vytvořit prosperující klub: od Barcelony totiž kromě uhrazení všech výdajů dostali 40.000 českých korun, což znamenalo během dvou utkání vydělat zhruba na dvouměsíční výplatu hráčů, a to při výši mezd srovnatelných se západními kluby. Schwarz totiž řekl, že ho Barcelona chtěla přetáhnout, ale on odmítl nabídku katalánského klubu, protože v Brně vydělává dost a navíc mu vyhovuje i vzdálenost do Budapešti.

Úspěchy nutily vedení klubu, aby svůj tým dále posilovalo. Do Makkabi, které zrušilo už nejen svoje sionistické, ale dokonce i svoje židovské kořeny, se v létě 1923 přeregistrovali tři vynikající hráči předního maďarského klubu Törekvés (Ferenc Hirzer, Árpád Weisz, Árpád Hajós). Tím pádem už byli v základní sestavě jen Maďaři, vesměs z reprezentačního mužstva. List Magyarság neopomenul podotknout, že noví hráči „místo dresu se státním znakem si našijí na hruď mezinárodní šesticípou hvězdu“. Deset hráčů týmu během své kariéry celkem třiaosmdesátkrát (!) hrálo v maďarském reprezentačním mužstvu (v závorce počet reprezentací): Zsigmond-Feldmann (10), Fischer (9) – Reiner (1), Hajós (2), Nikolsburger (1) –Rázsó (5), Schwarz (2), Obitz (15), Hirzer (32), Weisz (6). Z tohoto mužstva byli čtyři křesťané (Zsigmond, Hajós, Obitz, Hirzer), takže z celkového počtu reprezentačních startů vykazovali židovští hráči jen necelých 40 %. To znamená, že klub fungoval na profesionálních základech, kde ve výběru fotbalistů už nehrál roli původ ale hráčské schopnosti.

V roce 1923 se z jednoho sionistického týmu podařilo vytvořit úspěšný fotbalový projekt, a s novými registrovanými hráči už mohl dosáhnout svých cílů. Podle listu Nemzeti Sport Makkabi naverbovalo takovou hráčskou gardu, se kterou již klidně může odjet do Španělska, Belgie, Holandska či Švédska, a jejich nejvyšší metou je dostat se i do Jižní a Severní Ameriky (před očima Makkabi byl pravděpodobně příklad česko-německého Teplitzer FK , který v létě a na podzim roku 1922 posbíral na dlouhém jihoamerickém turné tolik peněz, že dokázal zaplatit své značné dluhy). V létě 1923 zvýšili už tak vysoký plat hráčů o dalších 25 procent a Obitz a Nikolsburger si otevřeli prosperující lakovnu.22 Na podzim byl doplněn maďarskými hráči i tým záložníků a tím pádem klub už zaměstnával téměř dvacet hráčů z Budapešti. V Brně působila také tzv. „rozdělovací agentura“, která zprostředkovávala maďarské hráče do židovských klubů. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. V listopadu ve Vídni před 30.000 (!) diváků porazili rakouského mistra Rapid Wien 4:1, a poté vyhráli utkání v Praze proti bronzovému Čehie Karlín 7:1. Druhé mužstvo české ligy Slávia Praha dokázala až v poslední chvíli vyrovnat skóre na 3:3. List Nemzeti Sport se zmínil i o tom, že jeden člen vedení klubu Slávia Praha, která ještě na jaře porazila Makkabi 3:0, málem sundával hráče z vlaku, aby si s nimi také zahráli jedno utkání. 23

Mužstvo už-už získávalo evropský věhlas. „Vídeňský tisk píše o hře chlapců s největším uznáním a tým považuje za lepší, než jsou budapešťské kluby“, a o utkání proti Slávii se můžeme dočíst, že „dnešní hostování brněnského týmu podle všeobecného mínění přineslo nejlepší zápas sezóny“. 24 Maďarští novináři psali s rostoucí hrdostí o mužstvu, které už často přezdívali jménem „maďarský tým“. Po jejich vídeňském úspěchu se v listu Sporthírlap psalo, že „hráči pod vlajkou Makkabi získávají slávu a věhlas maďarskému sportu. Protože kdekoliv si Makkabi zahraje, všude vědí, že za česko-německý (sic!) tým hrají fotbalisté z Maďarska.“

Na konci roku 1923 se mužstvo vydalo na italsko-španělské turné, na kterém mělo odehrát 15 utkání. V prosinci proti Legnano a Spezia hráli s výsledkem 0:0, Sampierdarenese porazili 3:1 a stejným skóre byli poraženi Alessandrií. Odcestovali do Turínu, kde je na stanici přivítala vojenská kapela, naobědvali se v klubovně svého hostitele Juventusu Turín, a pak (v té době ještě ne tak silný) nejúspěšnější italský tým porazili 2:1. Protože Barcelona by mohla Makkabi hostit až v únoru, hráči se vrátili – do Budapešti. Turné přesto bylo úspěšné. V Itálii místy inzerovali Makkabi jako nejlepší mužstvo na kontinentu (v italském tisku se psalo i to, že „mužstvo tvoří maďarští kluci, kteří přivandrovali do Brna a maďarským srdcem a jazykem reprezentují barvy České republiky“). Imre Schöffer, maďarský trenér klubu Legnano řekl i to, že „ze všech týmů hostujících v Itálii největší zájem provázel hru Makkabi. […] Opravdu byl nádherný pohled na mistrovské zpracování míče, a na nespočet pro Italy doteď neznámých triků, které zde ex-maďaři brněnského Makkabi předvedli.“25 Podle vynikajícího trenéra ale Makkabi nemůže aspirovat na titul „nejlepšího mužstva Evropy“, protože má více nedostatků (hra je postavena jen na hráčích Weisz a Hirzer, na druhé straně jsou hlavou i tělem slabí). Možná právě kvůli snaze odstranit tyto nedostatky se zrodila ještě v lednu myšlenka na získání nového trenéra v osobě symbolu maďarského fotbalu, Imry Schlossera…

Makkabi v úpadku – Zrod Blue Star

Po několikaměsíčním odmlčení Makkabi znovu dokázalo, že patří na evropskou špičku: v Boloni sehráli s italským reprezentačním mužstvem utkání s výsledkem 1:1 (v reportáži o utkání pařížský list L´auto uvádí jako jméno klubu Makkabi Budapest). Na poli středoevropského fotbalu ale rok 1924 byl rokem nastolení pořádku. Na jaře český fotbalový svaz zakázal židovskému svazu, aby zaměstnával křesťanské hráče ve všech jimi spravovaných klubech. Makkabi Brno zbývaly dvě možnosti: buď zruší svůj sionistický charakter, nebo hráče nežidovského původu do 1. června 1924 vyloučí z klubu (podle v Maďarsku rozšířeného názoru za tímto zákazem stála Sparta Praha, protože měla zájem o křesťanské hráče). Rozhodnutí svazu se týkalo čtyř maďarských fotbalistů, kteří de facto tvořili páteř celého mužstva. Obitz a Hirzer z klubu odešli, navíc trenér Gyula Feldmann přešel do Brém. Několik hráčů Makkabi si nárokoval i Svaz maďarských fotbalistů (MLSZ). Hráče vybrané do reprezentačního družstva na olympijské hry v Paříži navštívil v Brně Gyula Kiss, kapitán maďarského mužstva. Ale jednotu maďarského týmu ohrožoval ještě jeden moravsko-německý klub. V květnu 1924 se pod vedením Emmerlinga odcházejícího z Makkabi již organizovalo mužstvo Hakoah Olomouc, které do prvního utkání postavilo 8 maďarských hráčů. Vědělo se, že toto mužstvo by se verbovalo z řad brněnských fotbalistů.26

V létě 1924 přímo na olympijských hrách ale fotbal obou zemí utrpěl těžkou ránu. Obě mužstva odcestovala do francouzského hlavního města s nadějí na úspěch a nakonec se nedostala ani mezi osm nejlepších. Jeden z pravicových poslanců v parlamentu interpeloval kvůli maďarskému nezdaru v Paříži a ve své řeči se zmínil také o Makkabi Brno jako o jednom z nepřátel maďarského fotbalu. Charakteristický je i komentář extrémního listu Magyarság: „Fiasko maďarských barev zapříčinili hráči, kteří se vrátili ze zahraničí podplacení penězi a bez maďarského uvědomění. Spolupachatelem je i ten, kdo v zájmu prestiže maďarského fotbalového sportu místo poctivých a po zásluze vybraných maďarských hráčů postavil v Paříži mužstvo z cizích, českožidovských klubů, domů nahnaných bojovníků.“27 V obou zemích museli „peněz chtiví“ fotbalisté čelit silným útokům, ušetřeni nebyli ani kapitáni reprezentačních mužstev.

Debakl obou zemí na olympijských hrách ovlivnil život moravsko-židovských klubů hned z několika důvodů. Nejmarkantněji se to ukázalo v tom, že – i když jen dočasně- klesl zájem o maďarské hráče. Dále se zpochybňovala i důležitost tajného a zakázaného financování hráčů, když falešní amatéři na olympiádě vlastně propadli. Rakousko už na podzim roku 1924 uspořádalo profesionální mistrovství a Češi ho následovali v lednu 1925. Když uvážíme všechny tyto vlivy, pochopíme, proč se český svaz snažil „sjednat pořádek“ i v Makkabi a proč klesl význam sionistických klubů, financujících své hráče. V článku, který přinesl zprávu o oslabení klubu Makkabi v létě 1924, se píše: „Také ostatní česko-židovské podniky v Olomouci, Prostějově jsou na tom podobně a dokonce i český svaz začíná pohlížet na tyto kluby nepřátelsky, takže přivandrovalí maďarští hráči v dohledné době zůstanou pravděpodobně »bez práce«“. 28

Vyšlo najevo, že více nových maďarských fotbalistů z klubu Makkabi je členem některé křesťanské konfese. Tentokrát už židovský svaz milosti neuděloval, jejich právo na hraní v červenci 1924 pozastavil, takže se museli zříci i švédského turné. 29 Židovští hráči prohlásili, že pokud křesťané budou muset pryč, půjdou i oni, takže klub neměl na vybranou: buď se zřekne svého fotbalového mužstva nebo vystoupí ze židovského svazu. Vedení se rozhodlo pro rozpuštění fotbalového týmu, ale část výboru dala v září pod názvem Blue Star znovu dohromady mužstvo, které bylo zaregistrováno do řad maďarského svazu se sídlem v Bratislavě.30 Takže klub, který byl nejdřív pojmenovaný hebrejsky, pak anglicky, měl židovské vazby a byl sestaven z židovských a křesťanských hráčů z Budapešti, se stal členem maďarského fotbalového svazu na Slovensku…Chtěli uzavřít smlouvu s dalšími hráči: z Brescie unesli Lászlóa Horvátha, z FTC přeregistrovali Jánose Hunglera a Němce Borgera z Teschenu. Mluvilo se i o přeregistraci prvního maďarského fotbalového vandrovníka, skutečného světoobčana a self-made-man fotbalisty Alfréda Schaffera, ale Brňané nedokázali splnit jeho požadavky (Schaffer údajně vydělával v roce 1923 jako hráč Sparty Praha 6000 korun, čímž byl pravděpodobně nejlépe placeným fotbalistou kontinentu). Velkolepé plány o přeregistracích měly za cíl uskutečnit nové zahraniční turné. Jak už víme, klub v létě nemohl odcestovat na švédské turné a ušlé příjmy by se daly nahradit jen na nějaké větší cestě. Americké turné se ani tentokrát neuskutečnilo, ale díky remíze s italskou reprezentací na jaře dokázali bez větších potíží dohodnout italská utkání. Jejich záměry ale i tentokrát zhatil český fotbalový svaz. Protože v Rakousku bylo na podzim zavedeno profesionální mistrovství, několik českých klubů svolalo mimořádné zasedání, na kterém se dohodly, že od 1. ledna 1925 zavedou i tady profesionální mistrovství. Kvůli novému systému si vyžádali dokumentaci jednotlivých klubů a zjistilo se, že přeregistrace několika hráčů Blue Star proběhla nesprávně a proto byla činnost klubu na půl roku pozastavena.

 

Konec fotbalového projektu

Na konci listopadu 1924 Blue Star porazil Wiener SC 2:0 a potom začal půlroční zákaz jeho činnosti (z kterého nakonec byly 3 měsíce). Klub se přihlásil do profesionální ligy, ale nebyl přijat. Disciplinární komise československého svazu dokonce navrhovala, aby k tomuto nedošlo až do 1. ledna 1926. Podle jednoho z členů vedení maďarského fotbalového svazu na Slovensku se pražské kluby bály o svoje vedoucí pozice a „proto ochromily činnost brněnského Blue Staru, sestaveného z maďarských hráčů. Vytvořily chaos v klubu. Někteří hráči odešli! Praha čekala jen na to!“31

Hráči, kteří se vrátili domů na začátku prosince, se v Budapešti dozvěděli o zdánlivě osudových událostech kolem jejich klubu. Hunglera okamžitě angažovalo FTC, do VAC by se hned vrátili oba Weiszové. Hráči ale nejdřív museli předstoupit před disciplinární komisi fotbalového svazu, aby dosvědčili, že jsou amatéři. Z pěti hráčů čtyři odpovídali obvyklým způsobem: pracovali v Brně a za kopanou dostali případně jen minimální obnos peněz, načež je komise uznala za amatérské hráče. Antal Pruha se ale z nepochopitelných důvodů ke všemu přiznal. Na rozdíl od ostatních řekl, že on nepracoval, a žil stejně jako jeho spoluhráči jenom z fotbalu (fotbalisté byli zařazováni do dvou platových tříd: 3000 a 2200 korun).32 Poprvé vyšlo oficiálně najevo, že Brňané si vydělávali na chleba hraním fotbalu (noviny samozřejmě už před tím psaly o platech fotbalistů, ale hráči dbali na to, aby zachovali zdání, že oni vlastně hrají fotbal vedle svého zaměstnání). Disciplinární komise se ocitla v těžké situaci, vždyť kvůli výpovědi Pruhy je osvobodit nemohla a uznat je za profesionální hráče by znamenalo, že nezůstanou v Maďarsku. Objevily se i takové dohady, že Pruhu k doznání přimělo brněnské vedení, protože by se tak fotbalisti eventuelně vrátili do českých zemí. Disciplinární komise nakonec neuznala hráče za profesionály, protože to neudělala ani v případě falešných amatérů v Maďarsku. 33

K tomu, aby hráči mohli opět hrát v Maďarsku už chybělo pouze povolení českého svazu. Prohlášení MLSZ o tom, že hráči jsou amatéři, se ale ukázalo nedostačující, protože český svaz poslal tuto zprávu: tři hráči ještě v prosinci podepsali profesionální smlouvu s Blue Star, a profesionální fotbalisty český svaz nemůže vydat (oficiálně) amatérskému svazu. 34 Členové vedení maďarského sportovního svazu, předsedové klubů a trenéři se dostali do ponižující situace. Mnoho z nich střídavě cestovalo do Brna a do Prahy, aby získali hráče zpět (zatímco v Budapešti se Árpád Weisz a Árpád Hajós pokoušeli znovu dát dohromady mužstvo s cílem návratu do Brna). Předseda Blue Star Edmund Lang prohlásil, že maďarští hráči jsou zaregistrovaní, oni je mohou vydat jen za peníze a pokud se v dohledné době nevrátí do města, udají je českému, maďarskému a mezinárodnímu fotbalovému svazu. Ani Blue Stal nebyl v lehké situaci, vždyť do profesionální ligy nastoupit nemohli a už přes rok nebyli ani na zahraničním turné (za podle nich „nespravedlivý bojkot“ požadovali od československého svazu uhradit škodu ve výši 120.000 českých korun). Tým si na jaře ani nezahrál proti vážnému soupeři a nakonec byli nuceni přijmout kompromisní nabídku maďarského svazu: zřekli se Rázsy a Nikolsbugera, kteří v té době byli v Maďarsku a na oplátku Maďaři vydali povolení ke hře Pruhovi a Horváthovi, kteří se mezitím vrátili do Brna.35

Blue Star si ještě zahrál s vídeňským Cricketterem, ale klub zkrachoval a byl donucen fúzovat s německým Brünner SK. Blue Star dodal maďarské profesionální fotbalisty, zatímco Brünner SK poskytl peníze, hřiště a 3-4 hráče. Kdysi židovské Makkabi, pak maďarský Blue Star teď pod jménem BSK-Blue Star zažádal o přijetí do česko-německého svazu… Zorganizovali další zahraniční turné, ale už nebyla řeč o Itálii, Španělsku nebo o Spojených státech. Na začátku června bylo cílem jejich cesty Sedmihradsko, kde v Koložváru (Cluj-Napoca –pozn. překl.) nastoupili proti týmů Universitate a Hagibor. Uprostřed června ve Vídni nastoupilo mužstvo s pěti Maďary (mezi nimi byl jeden židovského původu) proti Wiener SC a vyhráli 5:2, ale klub už nedokázal ani zaplatit svým hráčům, kteří pak tuto skutečnost ohlásili svazu. Vzhledem k tomu, že klub byl i nadále nesolventní, hráči se stali volně přeregistrovatelnými. Čtvrtého července 1925 Blue Star pravděpodobně zanikl. 36

Klub BSK-Blue Star zanikl, ale Makkabi žilo dál (nezapomeňme, že na podzim roku 1924 Blue Star vytvořila jedna skupina, která se odtrhla od mateřského spolku, ale nezávisle na nich Makkabi existovalo). Klub se stal jednou z lokálních organizací a zařadil se mezi další neznámé sionistické kluby. Spolek se stal amatérským ve všech smyslech: jeho členové sportovali jen pro radost a přestože jich nebylo málo, neusilovali o dosažení co nejlepších výsledků. Soustředili se na tělocvik a na pěstování pocitu sounáležitosti. V roce 1937 se zde hrál fotbal, tenis, provozovaly se zimní sporty, chodilo se na túry, jezdilo se na koni, hrál se stolní tenis a šachy, a s více než půltisícovou členskou základnou patřilo Makkabi mezi velké spolky. Tato organizace pořádala i semináře s pedagogickou, anatomickou, hygienickou a psychologickou tématikou. V roce 1939 byla činnost Makkabi zakázána, v 1945 byl spolek obnoven, v roce 1950 se jeho osud opakoval – byl opět zakázán. K poslednímu obnovení došlo v roce 1990.

 

Osud brněnských maďarských hráčů

Na vánoce roku 1925 list Nemzeti Sport uspořádal anketu mezi maďarskými fotbalisty hrajícími v zahraničí, ve které se ptal na okolnosti jejich odchodu a na jejich další plány. Mezi dotázanými byl i Vilmos Zsigmond, brankář Makkabi, Blue Staru a nakonec pražského DFC: „Jediným mým přáním je dostat se domů. Ale jak? V Brně, po rozpadu tamního maďarského mužstva, jsme čekali na slovo, které by nás zavolalo domů. Jakmile se sportovní funkcionáři z Rakouska, Itálie a českých zemí doslechli o zrušení našeho klubu, okamžitě přijeli do Brna. Ale odtamtud, odkud jsme nejvíc čekali na zavolání, z domova, pro nás nikdo nepřijel. Mohli jsme si vybírat mezi cizími zeměmi, ale domů jsme se bohužel vrátit nemohli.“37

Pro Zsigmonda a mnoho jeho druhů znamenalo brněnské působení jen první krůček v jejich zahraniční kariéře. Sice byli i takoví, kteří do českých měst přijeli jen se „vybít“ (Oszkár Schwarz), byl i takový, který si to z Basileje do Hakoah Wien vzal oklikou přes Brno (Sándor Nemes-Neufeld), nebo jen hostoval v Brně z klubu Hakoah Olomouc (Jenő Seiden). Pro mnoho z nich ale Makkabi znamenalo příležitost dostat se na špičku. V roce 1924 Ernő Schwarz a József Eisenhoffer (který byl v třicátých letech sedm let posilou Olimpique Marseille) přestoupili z Brna do Vídně. Do stejného klubu nastoupil po krátké zastávce v Maďarsku v roce 1926 Lajos Fischer a v roce 1927 Rezső Nikolsburger. Antal Pruha, který kdysi do Makkabi přestoupil z budapešťského klubu (železničářů) Törekvés, už v roce kopal za barvy Hertha Wien. Cesta Antala Siklóssyho vedla přes Wacker Wien do Vienny. Gábor Obitz se stal hráčem Holsteinu Kiel. Vilmos Zsigmond zůstal v českých zemích a bránil síť pražského německého klubu DFC. V roce 1926 už stál v italské brance, a v polovině třicátých let ho fotbal přivedl nejdřív do berlínské Herthy a pak do pařížského Racingu. Pro Gyulu Feldmanna (1890-1955) bylo Brno prvním trenérským působištěm. Od roku 1926 trénoval v Německu, v sezóně 1927/28 byl u Hungárie, profesionálního týmu klubu MTK , a po dvouletém působení v Maďarsku se vrátil do Itálie, kde trénoval mužstva takových zvučných jmen jako je Fiorentina, Internazionale nebo Turín.

Pro mnoho hráčů, odcházejících k Hakoahu Wien, představoval i tento vídeňský klub jen jakýsi odrazový můstek. Hakoah uskutečnil to, co Makkabi Brno pouze plánovalo: na jaře 1926 hráči odcestovali na turné do Spojených států. Židovská menšina New Yorku přivítala Hakoah s obrovským nadšením (zřejmě s tím počítali i organizátoři). Z balkonu radnice dokonce přivítal fotbalisty i senátor Nathan Strauss.38 Hodně hráčů ve Spojených státech zůstalo a ve svých kariérách pokračovali v newyorských, většinou židovských klubech (Brooklyn Wanderers, Brooklyn Hakoah, New York Giants, atd.). Z někdejších hráčů Makkabi Brno hráli od roku 1926 fotbal ve Spojených státech Eisenhoffer, Schwarz a Nemes. Později, při

dalších cestách zde zůstal také Fischer a Nikolsburger. Kvůli krizi na burze se ale v roce 1929 americký profesionální fotbal úplně zhroutil. Angličan Nathan Agar, který organizoval turnaje a fotbalové dění -stejně jako zahraniční hráči z velké části obchodující na burze -, ztratil svoje jmění.

Z někdejších hráčů Makkabi dopadli nejlépe tři fotbalisté, kteří přestoupili do Brna v létě 1923 z klubu Törekvés. Ferenc Hirzer (1902-1957) v roce 1924 podepsal smlouvu do Hamburgu, později se stal hráčem Juventusu a v roce 1926 pod vedením trenéra Jenő Károlya turínské mužstvo vyhrálo ligu. Árpád Hajós (1902-1971) z Makkabi odjel do Itálie, kde hrál nejdřív v barvách Alessandrie, pak Reggiany a skončil v Miláně. Árpád Weisz (1898-1941 nebo 1942) si v roce 1924 nejdřív vybral také Alessandrii, ale pak přešel do milánského Internazionale. Takže tři fotbalisté klubu Törekvés v roce 1923 odešli do Makkabi Brno a za několik let posilovali tři italské týmy: Juventus, AC Milán, Internazionale. Možná že tyto tři kluby nemusíme představovat ani těm, kteří se ve fotbale vyznají méně …

Příloha

Maďarští hráči Makkabi Brno39

Jméno Poslední maďarský klub Brněnské působení Obd. a počet účasti v maď. repr.

Andor Czeisler VAC 1923 –

József Eisenhoffer Kispesti AC 1924 1920-24 (8)

Rezső Emmerling UTE 1923-25 1929 (1)

Gyula Feldmann MTK 1922-24 1910-20 (10)

Lajos Fischer VAC 1923-24 1924-26 (9)

Sándor Fried Terézvárosi TC 1923 –

Árpád Hajós Törekvés 1923-25 1923 (2)

Jenő Hauser ? 1924 –

Ignác (Kolló) Hermann FTC 1920-21 –

Ferenc Hirzer Törekvés 1923-24 1922-32 (32)

László Horváth III. ker. 1924-25 1926 (1)

János Hungler FTC 1924 1920-28 (8)

Dezső Ivanovszky FTC 1921 –

József Kautzky Törekvés 1923-24 1925-30 (2)

Emánuel Klein BAK 1924-25 –

István (Kvasz) Köves VAC 1924 –

József Künstler NSC 1921-22 –

Győző László 33 FC, VAC, MTK 1923-24 –

László Menczer Kispesti AC 1923-24 –

Elemér Müller BAK, Nemzeti 1920-21 –

Henrik Nádler MTK 1921 1924-26 (6)

Sándor (Neufeld) Nemes FTC 1921 1918-19 (3); +2 rak. repr.

Mihály Nikolsburger FTC 1924-25

Rezső Nikolsburger FTC 1922-25 1920 (1)

Gábor Obitz FTC 1923-24 1921-30 (15)

Zoltán Opata MTK 1924 1920-24 (17)

Ferenc (Öhlmacher) Ölvedi KAC 1924 –

Antal Pruha Törekvés 1924-25 1924-28 (3)

Mór Rázsó Ékszerész 1923-25 1922-28 (5)

István Reiner Vasas 1923-24 1925 (1)

Ferenc Reisner UTE 1924 –

Oszkár Schwartz BTC 1923-25 1908-13 (13)

Ernő Schwarz FTC 1922-23 1922 (2)

Jenő Seiden UTSE 1924 1922 (2)

Antal Siklóssy MTK 1924-25 1923-27 (2)

Lajos Tímár Nemzeti 1923 –

Lajos Wéber Törekvés začátek 20-tých let 1925-28 (6)

Ármin Weisz Bratislava 1923-24 –

Árpád Weisz Törekvés 1923-25 1922-23 (6)

Gyula Weisz VAC 1923-25 –

József Weisz VAC 1924-25

Zoltán Weisz Terézvárosi TC, MTK 1924 –

Vilmos Zsigmond KAOE 1922-25 –

 

Autor článku:  Péter Szegedi

 

* Tato studie je přepracovanou verzí mého článku „A cionizmustól a futballgazdaságig. A Makkabi Brno az első világháború után“ /Od sionizmu k fotbalovému hospodářství. Makkabi Brno po první světové válce/, uveřejněného v židovském kulturním časopise Múlt és Jövő (2003/?)

1 Tamás Dénes – Pál Peterdi – Zoltán Rochy – József Selmeci 1999: Kalandozó magyar labdarúgók. Budapest

2 Brüll, Beda 19¨37: Židovský kalendář 5698 (1937-38). Praha; Pick, Joseph C. 1943: Jewish Sport in Czechoslovakia. New York;František Färber 1997: Makabi: Významná tělovýchovná a společenská organizace před II. sv. válkou. In: Židé a Morava 1996. Kroměříž. 60-63.

3 O maďarských fotbalistech žijících v zahraničí: Péter Szegedi 2003: A magyar futball európai expanziója (1919-1939). Avagy hogyan lettek tanítók a tanítottakból. In: Szociológiai Szemle ?.

4 Na základě shromážděných údajů Józsefa Selmeciho, korekce provedena podle údajů v dobovém sportovním tisku (Nemzeti Sport, Sporthírlap, Sportlap).

5 Sportlap 21. 2. 1921

6 Nemzeti Sport 28. 4. 1923

7 Nemzeti Sport 27. 8. 1923

8 4 Na základě shromážděných údajů Józsefa Selmeciho, korekce provedena podle údajů v dobovém sportovním tisku. Čísla uvedená u jednotlivých měst v součtu nevydají počet všech maďarských fotbalistů, kteří se přistěhovali do českých zemí, protože někteří hráli ve více městech a více mužstvech.

 

9 O organizaci sportovních aktivit v Československu: Lajos, Turczel 1992: Magyar sportélet Csehszlovákiában 1918-1938. Bratislava. O židovském sportovním svazu: František Färber: citované dílo

10 Jindřich Bauer: Sport a židé. In: Židé a Morava 1999. Kroměříž. 138-139.

11 Nemzeti Sport 14.5.1921.

12 Brněnští ostatně mnohokrát vyhráli židovská mistrovství, která měla velmi neobvyklá pravidla (židovský svaz určil hlasováním, která dvě mužstva mohou podle celoročního výkonu hrát finále).

13 Nemzeti Sport 6.2.1922.

14 František Färber: citované dílo:63.str.

15 Sporthírlap 3.5.1923

16 Sporthírlap 15.4.1922

17 Sporthírlap 24.4.1922

18 Magyarság 21.5.1924

19 Nemzeti Sport 12.2.1923

20 Plat nejlepších pražských hráčů dosahoval výše 3000 korun (tento plat samozřejmě dostávali ilegálně, protože jinak by porušili pravidla amatérského fotbalu), tudíž plat brněnských hráčů lze považovat za vysoký.

 

21 Nemzeti Sport 23.7.1923

22 Nemzeti Sport 27. 8. 1923, 16. 10. 1923

23 Nemzeti Sport 5. 12. 1923

24 Nemzeti Sport 14. 11. 1923, 3. 12. 1923

25 Nemzeti Sport 2. 1. 1924

26 Sporthírlap 10. 5. 1924., 15. 5. 1924

27 Magyarság 29. 6. 1924

28 Nemzeti Sport 16. 6. 1924

29 Sporthírlap 24. 7. 1924

30 Sporthírlap 19. 9. 1924, 20. 11. 1924

31 Nemzeti Sport 24-25. 1. 1925

32 Nemzeti Sport 5. 2. 1925

33 Nemzeti Sport 26. 2. 1925

34 Nemzeti Sport 21. 2. 1925

35 Nemzeti Sport 29. 4. 1925

36 Nemzeti Sport 6. 7. 1925

37 Nemzeti Sport 23. 12. 1925

38 Tamás Dénes – Pál Peterdi – Zoltán Rochy – József Selmeci: citované dílo: 16.str.

39 Na základě shromážděných údajů Józsefa Selmeciho, korekce provedena podle údajů v dobovém sportovním tisku (Nemzeti Sport, Sporthírlap, Sportlap). Na seznamu je uveden každý, jehož jméno se v nějaké formě objevilo v klubu (tudíž i ti, kteří trénovali s mužstvem, ale na zápasech nehráli, nebo se objevili na zahraničním turné jako vypůjčení hráči Hakoahu Olomouc).