Hugo Haas – jeden z nejoblíbenějších českých herců

Pozdější vynikající představitel konverzačního herectví v divadelních i filmových rolích salonních milovníků, středoškolských profesorů, a starých mládenců, se narodil 18. 2. 1901 v brněnské židovské rodině. Jeho otec, Zikmund Haas, byl majitelem jednoho z největších obchodů s obuví v Brně. Matka Olga, rozená Epsteinová, byla Ruska; pocházela z Oděsy, kde byl její otec úředníkem paroplavební společnosti. Veselý a srdečný Hugo, mladší ze dvou Haasových synů, byl jejím miláčkem.

Málo se ví, že Hugo byl původně skvělým kabaretiérem, pak mnohokrát zpíval i na filmovém plátně. Zpěv ostatně studoval na brněnské konzervatoři (fonetiku u Leoše Janáčka). Po absolutoriu hrál v Národním divadle v Brně, v Ostravě a Olomouci.

Po angažmá v Městském divadle na Vinohradech (1925-29) se stal členem souboru činohry Národního divadla v Praze, kde vytvořil řadu rolí v inscenacích K. H. Hilara, J. Frejky a K. Dostala (vynikající Sokrates v Nezvalových Milencích z kiosku). Pronikl- i díky svému okouzlujícímu zjevu-také na filmové plátno (Velbloud uchem jehly, Kvočna, Jedenácté přikázání, Dům na předměstí, Poslední muž, Kde se žebrá, Mravnost nade vše a mnoho dalších). Řadu filmů také režíroval.

Triumf zažil v roli Richarda Načeradce ve filmovém přepisu Poláčkových Mužů v ofsajdu (1931). Film se stal jednou z nejúspěšnějších veseloher sezóny a v pražských kinech se udržel rekordních 12 týdnů. Haasova vlastní adaptace Čapkova dramatu Bílá nemoc (1937) patří k nejlepším dílům české předválečné kinematografie a Haasem ztvárněná role doktora Galéna k vrcholům jeho charakterního herectví, stejně jako její divadelní verze.

V roce 1937 získal Hugo Haas státní filmovou cenu a seznámil se se svou budoucí manželkou, o 17 let mladší Marie Bibikoffová nebyla židovského původu, její otec Michail Bibikov byl ruský aristokrat, působil jako diplomat na ambasádě ve Švýcarsku. Matka Marie byla Češka z turnovské měšťanské rodiny. Bibikovovu kariéru i rodinu rozvrátila revoluce v Rusku. Dcerka Marie (Bibi) vyrůstala v klášterních penzionátech, toužila po umělecké dráze, k níž jí mělo na popud matky dopomoci seznámení s Hugo Haasem v Praze. Vzali se 27. září 1938. Na divadelní  nebo filmovou kariéru však už Bibi mnoho času nezbylo.

V roce 1939, před představením Čapkovy hry R.U.R., doručil divadelní sluha Haasovi výpověď z rasových důvodů. Naposledy hrál v Národním a ve vlasti. Uprchl i s Bibi přes Francii, Španělsko a Potugalsko do USA. Doma zanechali syna Ivana, měl pět týdnů a onemocněl žloutenkou. Namáhavá cesta by pro něj byla příliš riskantní. Starala se o něj švagrová Soňa, manželka staršího Hugova bratra Pavla. Haasovi věřili, že odloučení od syna nebude delší než dva týdny. Trvalo však až do roku 1945, kdy Pavlova dcera Olga šestiletého Ivana přivezla do Ameriky. To se také Hugo dozvěděl o osudu svého otce a bratra, kteří oba zahynuli, Pavel v Osvětimi, otec v Terezíně (matka zemřela v roce 1936). Těžce jej to zasáhlo a poprvé v životě dostal astmatický záchvat. Nemoc se pak během let zhoršovala.

Haasovy americké začátky byly velice těžké a tvrdé. Neměl kontakty ani peníze, neuměl jazyk. Díky píli a vytrvalosti se mu podařilo existenční potíže překonat a stal se jedním z mála Čechů, kteří se prosadili v Hollywoodu.

Do roku 1942 hrál divadlo v anglickém jazyce ( spolupráce s Erwinem Piscatorem a Bertoltem Brechtem, např. role Galilea), vyučoval v herecké škole Actor´s Laboratory.

Poté už se věnoval filmu nejen jako herec, ale i jako scénárista, režisér a producent. Natočil desítky snímků, nejvýznamnějším je drama Pick Up z roku 1951 na motivy románu Josefa Kopty Hlídač č. 47. Ke komediálnímu žánru už se Hugo Haas nevrátil.

Koncem padesátých let se vrátil do Evropy; po krátkém pobytu v Itálii se roku 1961 usadil ve Vídni, kde občas účinkoval v televizi. S Bibi se rozvedl a poslední léta života strávil v malém bytě se svým psíkem Dodouškem  (láska ke psům provázela manžele Haasovy po celý jejich společný život).

S výjimkou krátké návštěvy při oslavách výročí Národního divadla v roce 1963 už se do vlasti nevrátil, i když si ještě přál vidět znova Prahu, Brno i Ameriku. Zemřel 1.prosince 1968 ve Vídni.

Vzdor tomu, že doma mohl působit pouze za první republiky, patří Hugo Haas k nejvýraznějším a dodnes oblíbeným osobnostem českého divadla a filmu. Jeho filmografie čítá na 70 snímků, z toho 32 českých.

Slavný umělec je pochován na Židovském hřbitově v Brně. Na domě v Biskupské ulici č. 6, kde s bratrem Pavlem strávil dětství a mládí, byla bratřím Haasovým odhalena pamětní deska. Zastupitelstvo města Brna udělilo v únoru 2000 Hugo Haasovi čestné občanství města Brna.

Jana Čipáková