Wiesner Ernst

Ernst Wiesner se narodil  21. ledna 1890 v židovské rodině jako druhé z pěti dětí Alfreda Wiesnera a jeho ženy Berty, rozené Winterové. Otec měl v Malackách koncesi na prodej papíru a psacích potřeb, kterou později rozšířil také o tiskárnu tiskopisů. V Malackách žila rodina asi do roku 1898, kdy přesídlila do Brna. V roce 1909 bylo Alfredu Wiesnerovi uděleno v Brně domovské právo a v roce 1911 měl jeho podnik již  prestižní adresu v centru města (Veselá ulice 37).

Ve školním roce 1901/1902 začal Ernst Wiesner studovat Zemskou vyšší reálnou školu (Landes Oberschule) v Brně, později  navštěvoval stavební obor na Vyšší průmyslové školy (Höhere Gewerbeschule, Abteilung für Baufach) v Brně. Studium zakončil maturitou s vyznamenáním, poté odešel do Vídně, kde se zapsal jako mimořádný posluchač stavební školy vídeňské techniky (Bau- /Architektur/ Schule K. k. Technische Hochschule, dnes Technische Universität Wien).

Další rok přešel na vídeňskou Akademii výtvarných umění do Mistrovské školy architektury, kterou vedl Friedrich Ohmann. Studium zakončil roku 1913. Jeho velkým vzorem, později i přítelem a kolegou, byl Adolf Loos. V té době má  za sebou svou první realizaci – přestavbu vily Heinricha Kellnera v Rosicích. Rok po ukončení studia pracoval jako první asistent v Ohmannově ateliéru. Během první světové války 1914-1918 sloužil v hodnosti poručíka u ženijního pluku v Polsku, Dalmácii a jižním Tyrolsku.

Po skončení války krátce působil ve Vídni na ministerstvu války (1918-1919), poté se vrátil do Brna, kde založil samostatnou projekční kancelář. První realizací se stal zahradní domek pro Samuela Berana a jeho ženu Hermínu.. Když jeho otec zakoupil roku 1918 dům v Pekařské ulici 10, provedl jeho úpravy a později si v dvorním křídle zřídil vlastní ateliér i byt, kde pracoval až do roku 1939.

První rozsáhlejší prací Ernsta Wiesnera se stal „Gutmannův dům“ – činžovní vila v Údolní ulici a přestavba domu pro administrativní účely pro téhož investora. V roce 1920 zpracoval návrh zastavění bloku mezi Mozartovou a Beethovenovou ulicí. Na jeho základě zde postavil v letech 1921-1923 budovu Moravské zemské životní pojišťovny a v letech 1923-1925 budovu České banky Union. V roce 1925 byl vyzván k účasti na soutěži na stavbu městského krematoria, kterou vyhrál.

Průvodce po brněnském funkcionalismu. Projekt mapující brněnské architektonické dědictví.

Tak vznikla v letech 1926-1930 jeho nejvýše ceněná stavba. Ve stejné době (1926-1929) projektoval další svou mimořádnou stavbu – Palác Morava v Divadelní ulici. V roce 1928 se zúčastnil „Výstavy moderního bydlení“ a pro kolonii „Nový dům“ navrhl rodinný dvojdům. Zde se také poprvé setkal s Bohuslavem Fuchsem. Ještě téhož roku obdrželi oba první ceny za návrh budovy Moravské banky na Náměstí Svobody. Poté byli vyzváni, aby projekt zpracovali společně.

Začátkem třicátých let se zúčastnil několika dalších soutěží. Z ekonomických důvodů tyto stavby nebyly nikdy realizovány. Současně navrhoval vily, činžovní domy a interiéry obchodů a módních salonů.

Z Brna uprchl na poslední chvíli dne 15. března 1939; přes Německo, Holandsko a Belgii se uchýlil do Velké Británie, kde získal politický azyl a také pracovní povolení Královské společnosti britských architektů (RIBA). V letech 1940-1943 pracoval pro Radu hrabství Cumberland (Country Council of Cumberland), v letech 1943-1945 pro československou exilovou vládu v Londýně. Začátkem čtyřicátých let se oženil s německou herečkou Evou-Marií Wiesnerovou.

Po skončení druhé světové války působil jako architekt v Londýně. V letech 1947 a 1948 krátce navštívil i Brno. V únoru 1948 se vrátil do Velké Británie a začal učit na Škole architektury a stavebnictví v Oxfordu. V roce 1950 vyhrál konkurz vypsaný Školou architektury při Universitě v Liverpoolu (Liverpool School of Architecture, University of Liverpool), kam se posléze přestěhoval. Zde působil až do svého odchodu do penze.

V roce 1954 mu Liverpoolská univerzita udělila nejvyšší britskou poctu – titul Master of Architecture. V Liverpoolu konvertoval ke katolické církvi. Díky přátelství s liverpoolským arcibiskupem patrně získal několik zakázek, mj. i svou jedinou větší realizaci – soubor škol sv. Mikuláše v sousedství liverpoolské katedrály.

V polovině šedesátých let došlo zejména z iniciativy Bedřicha Rozehnala, k obnovení kontaktů s Brnem. Wiesner obdržel pamětní medaili (1966) a čestný doktorát Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (1969). Společně plánovali užší spolupráci mezi univerzitami, která se ale po srpnu 1968 nemohla realizovat.

Ernst Wiesner zemřel 15. července 1971 v jednaosmdesáti letech v Liverpoolu.

Erika Bezdíčková