Gomperzové

Brněnští podnikatelé, činitelé a mecenáši, kteří významně přispěli k rozkvětu města

V poslední třetině 18. století bylo město Brno přitažlivým střediskem počínající industrializace v habsburské monarchii.. Zejména produkce vlněného textilu zažívala období rozkvětu. Továrny, které vznikly z původních textilních manufaktur a soukenických dílen, učinily v 19. století z Brna „moravský Manchester“ a přitáhly do města z nevolnictví osvobozené pracovníky i podnikavé výrobce a obchodníky. Mezi migranty pozoruhodnou skupinu tvořili Židé, jimž nová rakouská ústava z roku 1848 umožňovala svobodně se stěhovat a usazovat i v hradbách královských měst. Od roku 1852 mohli nabývat domovního majetku a o sedm let později i půdy. Původní židovské osídlení na předměstích (Cejl,Křenová, Dornych, Zábrdovice, Staré Brno), dalo také základ nejznámějším brněnským textilkám.

Brno se stalo také domicilem rodiny Gomperzů

Do rodícího se průmyslového centra se za štěstím vydala v polovině 18. století z nizozemského Nijmegenu přes Vídeň a uherský Prešpurk i podnikavá a talentovaná rodina Gomperzů.

Jako první se v Brně usadil v roce 1776    Leopold Benedikt, úředník státní tabákové režie. Úřad vykonával do roku 1803, zemřel o osm let později. Jeho synové, Emanuel a Filip, se zpočátku věnovali dalšímu rodinnému oboru, bankovnictví, ale v roce 1820 koupili, dnes bychom řekli prostřednictvím „bílého koně“, rodinného přítele rytíře Neuwalla, továrnu na vlněné látky předního ; velkoobchodu vlnou pro Brno, později, působil jako člen výboru a později i prezident Obchodní a živnostenské komory; v letech 1856 – 57 byl předsedou židovského náboženského spolku v Brně.

Jeho synové Max a Julius byli společníky v rodinné firmě. Brzy se vypracovali mezi přední brněnské průmyslníky ve vlnařském oboru. Převzali továrnu svého dědečka Lazara Auspitze na dnešní Hybešově ulici, v roce 1853 už mohli postavit další podnik na dnešní Václavské ulici č. 6.

Projekt zadali známému vídeňskému architektovi Ludwigu Foersterovi. Nová třípatrová budova soukenické továrny byla vzdušná, s prakticky řešeným interiérem a dokonce výtahem.

Oba bratři byli za své zásluhy o rozvoj průmyslu a obchodu na sklonku 19. století povýšeni do rytířského stavu. Byli také významnými činiteli v brněnské hospodářské a společenské sféře, stejně jako nejmladší Theodor. V rodinném domě na Křenové ulici se scházela podnikatelská i kulturní elita města.

Julius rytíř Gomperz (1824)

Úspěšně podnikal v rodinné firmě i zakoupených velkostatcích, neméně úspěšně se angažoval ve veřejném životě.

Byl důstojníkem francouzské Čestné legie, od roku 1872 prezidentem Obchodní a živnostenské komory (jeho zásluhou získala sídlo na dnešní Mozartově ulici), byl předsedou brněnské burzy, členem Sněmu markrabství moravského, panské sněmovny,Říšské rady, ředitelem brněnské pobočky Rakouské obchodní banky, členem Státní železniční a Zemské školské rady. Zasloužil se o zřizování a provoz dělnických podpůrných spolků.

Jeho manželka Karolina opustila po sňatku pěveckou kariéru a uplatňovala svůj talent ve prospěch svého manžela.

Julius Gomperz byl v roce 1869 zvolen předsedou Židovské náboženské obce stál v jejím čele plných 42 let. Po vybudování a otevření synagogy byl vybrán jako představitel jejího výboru. Zemřel v roce 1906 a je pochován na židovském hřbitově v Brně.

Theodor Gomperz (1832)

Byl rovněž mimořádně nadaným klasickým filologem a pozitivistickým filozofem.

Po ukončení střední školy na Starém Brně pokračoval ve studiích na vídeňské univerzitě. Po absolutoriu následovala rychlá a úspěšná pedagogická kariéra. V roce 1867 docentura, 1869 profesura klasické filologie, od roku 1868 se postupně stal členem všech významných evropských vědeckých akademií, byl jmenován dopisujícím členem císařské vídeňské Akademie věd, obdržel čestné vyznamenání pro umění a vědu.

Kromě nadání jej příroda obdařila i přitažlivým zevnějškem, díky kterému se o mladého vědce zajímaly dcery předních vídeňských rodin. V roce své profesury se oženil s dcerou ředitele tzv. císařské severní Ferdinandovy dráhy Eliškou. Měl s ní tři děti.

Svůj židovský původ Theodor ani nezastíral ani mu nepřikládal zvláštní význam. Židovskou kulturu pokládal za přirozenou součást evropského civilizačního prostředí. Obdivoval anglického myslitele Johna Stuarta Milla, se spolupracovníky pořídil dvanáctisvazkový překlad jeho díla do němčiny (1880). V roce 1890 vydal vlastní stěžejní dílo, třísvazkový spis o dějinách řecké filozofie Řečtí myslitelé.

Obsáhlá a cenná knihovna, kterou za svůj život shromáždil, byla v roce 1920 věnována Židovské národní knihovně v Jeruzalémě.

Theodor stál u zrodu vlivného Vídeňského kruhu, novopozitivistické filozofické školy. Jeho členem se stal i další brněnský rodák, logik a matematik Kurt Gödel.

Theodor Gomperz byl znám i svou náklonností k mladému Tomáši Masarykovi – ostatně oba přišli do Vídně z Brna. Masaryk tehdy zápasil s finančními potížemi a Theodor mu nabídl, aby vyučoval jeho syna Heinricha latině. Masaryk byl u mladého „Harryho“ velmi úspěšný. Ten pak kráčel v otcových šlépějích, také se uplatnil na vídeňské univerzitě, v roce 1934 odešel do USA. Natrvalo se v roce 1938 usadil v Los Angeles.

Theodor Gomperz zemřel v roce 1912 v Badenu u Vídně. Patří k významným brněnským rodákům, jejichž dílo představuje závažný příspěvek pro světovou vědu a kulturu.

Heinrich Gomperz, mecenáš umění

Nenarodil se sice v Brně, o to víc však pro město vykonal. Jeho spřízněnost s ostatní rodinou je pravděpodobná, ale archivně ji nelze doložit.

Jeho otec, Jakob Moric Gomperz, přišel do Brna z Uher, z Nového Města nad Váhom. Měl 4 dcery, Heinrich je však úředně uváděn až jako žák I. třídy nižší reálky v Brně, narozený 1843 v Neustadtlu –Novém Mestě. Otec Moric Jakob se usadil v domě č. 11 na dnešní Jezuitské ulici (Typos). Tam žil až do své smrti, v držení rodiny dům však zůstal. V roce 1853 dostal od krajské vlády povolení k zaprotokolování své obchodní vlnařské firmy, do které se po jeho smrti zapojil i mladý Heinrich, a od roku 1876 podnik vedl. Založil i prosperující bankovní dům J.M.Gomperz.

Heinrich se aktivně podílel na veřejném životě města, byl členem obchodní komory,obecní rady, spolu s osvíceným starostou města Brna Christianem D´Elvertem a podnikatelem Gustavem von Schoellerem podporoval obnovení činnosti Moravského uměleckého spolku (Mährischer Kunstverein,1882).

Založil několik podpůrných spolků a nadačních fondů s bohatými odkazy (5000 zlatých pro členy orchestru městského divadla, nadace pro mateřské školy, podpora sirotčince a brněnských chudých, příspěvky pro Německý spolek novinářů a spisovatelů Moravy a Slezska, i knihovnu Německého domu ( 20 tisíc svazků).

S pomocí svého celoživotního přítele, sochaře a architekta Eduarda Sykory, začal v poslední třetině 19. století vytvářet uměleckou sbírku, v níž shromáždil na 500 olejomaleb, kreseb, akvarelů a skic.

Od počátku byl veden záměrem odkázat ji Brnu a vytvořit obrazárnu stále a bezplatně přístupnou veřejnosti, k jejímuž vzdělání i poučení chtěl tímto velkorysým způsobem přispět.

Převážnou část sbírky představují práce rakouských a německých autorů 19. století, hlavně krajinářů, objevují se však i díla polská, belgická, holandská a francouzská. Gomperz se nevyhýbal ani nákupům tzv. starých mistrů z období renesance a baroka. Prokázal cit pro skutečné hodnoty a intuici pro začínající autory, trofejí se stal odkup z pozůstalosti Friedricha von Amerling.

„Z lásky k umění a sobě pro radost“

V roce 1887 se Heinrich Gomperz oženil s členkou brněnské opery, pěvkyní Julií Dalenou (vl. jménem Kroppovou), která manžela v jeho snahách podporovala; jejich dům v Jezuitské ulici č.11(dnes Typos) poskytl i první prostory pro vystavení shromážděných uměleckých pokladů. Manželství zůstalo bohužel bezdětné.

Městská prezentace se rozhodla poskytnout pro ojedinělou sbírku historické sály Zemského domu (dnešní Nová radnice). Dne 19. ledna 1896 v 11 hodin dopoledne zde byla s velkou slávou otevřena Obrazová galerie Heinricha Gomperze. Hodnota sbírky byla oceněna na 200 tisíc zlatých.

Otevření obrazárny se hlavní aktér bohužel nedožil. Zemřel v lednu 1894. Vernisáže se zúčastnili představitelé města v čele se starostou, Heinrichova vdova, příbuzní rodiny a početné obecenstvo.

V roce 1904 bylo v Brně založeno městské muzeum a Gomperzova kolekce se stala základem jeho sbírek. Ve 20. letech 20. století přešla do obrazárny Moravského zemského muzea, později se stala součástí sbírkového fondu Moravské galerie.

Jde o jednu z nejvýznamnějších sbírek v Brně, na Moravě a možná i v republice. Její tvůrce ji podle vlastních slov vytvořil „ z lásky k umění a sobě pro radost, z vřelé lásky ke mně drahému Brnu a k mým spoluobčanům“.

Heinrich Gomperz je pochován na židovském hřbitově v Brně. Patřil k plejádě brněnských podnikatelů a činovníků, kteří svým způsobem vraceli městu šance, na nichž založili svou prosperitu a majetek.

Po Gomperzových byla na sklonku 19. století pojmenována dnešní Bezručova ulice, v roce 1939 pak dnešní Mahenova. Stálo by určitě zato význam této rodiny připomenout i pojmenováním některé z brněnských ulic i dnes.

Mgr. Jana Čipáková